Shrnutí sezóny 2019

BĚŽECKÁ SEZÓNA 2019 UKONČENA!

Byl to první celý rok i se zimní přípravou pod odborným dohledem a zpětně musím říct, že něco se povedlo více, něco ménně, ale celkově převládá spokojenost :)

Jaro bylo slabší, kdy se mě nejdřív povedl osobáček na desítce, přišel solidně rozběhnutý závod na Ještědu, kde jsem nakonec s jednou skupinou zabloudil a propadl se asi o 25 míst a prodloužil si závod o 2.5km....Pak přišlo neuvěřitelné trápení na Perunu, kde jsem půl závodů prozvracel a ani nevím, proč ho vlastně neukončil dřív :)

Poté se forma začala stupňovat a přišli dva zahraniční závody ve Švýcarsku a Rakousku. Hlavně se závodem v Rakousku a Saar Challenge panuje spokojenost, to byly asi nejpodařenější závody v roce. Jak běžecký rok pokračoval, tak rostla forma :)

Sumář závodů:

30.3. Křížová desítka - 10km / 80m up - 37:37  24.místo ze 402 lidí

14.4. Ještěd Skyrace - 26,7km /1850m up - 3:06:51 54. místo z cca 300 lidí

4.5. Perun skymarathon - 43.48km / 3249m up - 6:19:13 107. místo z 350 lidí

15.6. Scenic trail (Švýcarsko) - 27.5km / 2245m up - 3:57:42 37.místo z cca 800 lidí

6.7. Králičák Skyrace - 25,6km / 1285m up - 2:25:22 12. místo z cca 100lidí

24.7. Kunětická devítka - 8,90km / 120m up - 36:00 - 6. místo z 78 lidí

10.8. KAT100 (Rakousko) - 23,90km / 1600m up - 2:49:40 4. místo z cca 150 lidí

7.9. Černá hora Skyrace - 30,70km / 2020m up - 3:26:29 - 9. místo

21.9. Saar Challenge - 44,57 km / 890m up 3:49:51- 2. místo

12.10. Rubenczal - 22,57 km / 1150m up - 2:04:35 4. místo

Na konci sezony si tělo řeklo, že už toho má dost a začalo na začátku října pomalu stávkovat a dávat najevo svou nechuť bolestí kolene.

Takovou sladkou třešničkou bylo soustředění s Run4fun tento víkend - kdy se sešlo vše. Počasí, skvělá parta lidí. Prostě mentální detox od běžných starostí :)

Jen to koleno to už nevydrželo a přešlo do stavu, že začalo bolet už i při obyčejné chůzi natož při běhu.

Následuje tedy ukončení sezony o chloupek dřív, 14 dní absolutního volna a poté začne naplno opět příprava na sezonu 2020.

Teď tedy nohy na stůl, naplánovat závody na další rok a přijímat pozvání na pivo, na které kolikrát nebyl v průběhu roku čas.

Byla to krásná sezóna. Plno nových objevených míst díky běhání. Plno nových poznaných přátel a to nejdůležitější. Stále mě to baví čím dál víc! :)

KAT100

Stadion je pro diváky. My běžci máme přírodu, ta je o mnoho lepší. (Juha Vaantainem)


Do městečka Fieberbrunn v Tyrolských Alpách přijíždíme cca hodinu a půl před startem. Po okolních kopcích se valí ranní mlha, takže jen těžko si můžeme představit jak vysoko vlastně poběžíme.
Startovní číslo mám vyzvednuté z předešlého dne, který jsme pak trávili nasáváním té pravé horské atmosféry u jezera Zell am See a v okolí Niedernsillu

Pohodička před startem

Přesně v 9 začíná předzávodní briefing vedený v němčině a v angličtině, naštěstí jsem si vše potřebné nastudoval až doma, takže jsem se mohl v klidu věnovat sháněním špendlíků na startovní číslo, které jsem si den předem samozřejmě zapomněl vzít. Krátké rozhýbaní zatuhlých svalů a už nás pomalu svolávají na start, atmosféra houstne
Drei-Zwei-Eins -START. Masa zhruba 150 běžců lačnících po dobrodružství se vydává do mlhoviny způsobené růžovou dýmovnicí, kterou běžci postupně rozvíří po celém náměstíčku.
Závod je profilově hodně jednoduchý. Prvních 12km prudce nahoru z nějakých 700m až na vrchol Wildseeloderu (2119m) a poté seběh Henne zpět do Fieberbrunnu.

Hned na začátku se utvoří skupina cca 8 lidí, které jsem součástí. Rozhodl jsem si závod užít se vším všudy a tak jsem si tepák nebral, abych se nemusel rozrušovat sledováním tepů. Po kilometru začíná první stoupání a zde se skupina začne pomalu rozpadat. Jde se až podezřele dobře, ale snažím se krotit nadšení z toho, že se držím přední skupinky a běžet hodně na pocit, přeci jen pár přepálených závodů jsem si už taky zažil. I přes to se držím na nějakém šestém místě.
Nohy se zahřívají, tep se ustaluje. 
První občerstvovačku na nějakém 5km jen míjím. Mám dost svého ionťáku, na který jsem zvyklý, tak proč se zdržovat. U horské chaty Streuboden je dost fandících diváků, což vlévá novou krev do těla a rázem si připadám jako bych zrovna odstartoval. Nahodím opět své konstantní tempo a pomalu se vzdaluji dalším spoluběžcům. První dva jsou už nenávratně daleko a dají si souboj a 1-2flek, třetí místo je relativně na dohled.
Pod vrcholem Larchflzkogel(1650m) čeká další skupinka diváků. Tempo i rozestupy jsou nadále konstantní, více jak polovina stoupání za námi, sil stále relativně dost.

Pohodička na občertvovačce

Poslední stoupání 

U plesa Wildsee je druhá občesrtvovačka, kde do sebe hodím dva melouny, ionťák a jedu dál. Čeká nás poslední kus na vrchol, za to ten nejprudší. Cestu naštěstí krátí neuvěřitelné pokoukání na pleso, okolní skály, hrebeny hor se zbytky sněhu. Nejradši by jste si zde sedli a jen se koukali. Na občerstvovačce mě předběhla první žena závodu + jeden běžec. Brzo je dobíhám a na vrcholu Wildseeloderu (nejvyššího bodu závodu-2119m.n.m) si beru třetí místo zpět. 
Nyní následuje ta horší část trasy - 12km dlouhý, kamenitý seběh.

Zmíněný seběh

Zpočátku se snažím valit co nohy stačí, i když na skalnatém povrchu je to takové čekání na špatný došlap a zmaření závodu. Naštěstí se nic takového nestává a já si buduji stále větší náskok. 
Zhruba v polovině seběhu se to nohám přestává už dost líbit a začínají to dávat lehce najevo. Lehce koriguji rychlost, abych si je neodvařil moc brzo a běžím dál. Na 17. km míjím poslední občerstvovačku (pití mám stále dost a každá vteřinka je drahocenná),  valím to dál.
Tři kilometry před cílem přichází krize, snažím se jí nepoddat, ale je už moc silná. Cítím, že tohle bude ještě hodně těžký boj. Na delší rovince se otáčím a vidím jak si to za mnou už štráduje další v pořadí. Zkusím zabrat, ale už není moc z čeho brát. Cítím jak se každým krokem přibližuje a cca 1.5km před cílem mě předbíhá. Chvíli se za ním snažím ještě uviset, ale nohy už odmítají spolupracovat, už běžím jen silou vůle. Běžec se vzdaluje.
Do hlavy se vkrádá myšlenka, že mě za chvíli předběhne další. To teda ne. Pro to netrnuji celý rok jak blbec. V dálce slyším zvuky reproduktoru z cíle, což mě dohání k tomu najít někde poslední zbytky sil. Diváci fandí ze všech co jim síly stačí a já vím, že ze sebe už jen kvůli nim musím ještě zkusit přidat. Poslední kilometr běžím kolem 4min/km a v tom už vbíhám na červený koberec a za zvuku svého jména z beden protínám cíl.
V cíli padám na bok a dalších 5 minut nemůžu ani vstát. Jo, dnes jsem do toho dal vše. Pro tyhle momenty to každodenní trenérské martýrium v těch vedrech, deštích, zimách a po práci dobrovolně podstupujeme. Konečné čtvrté místo sice v prvotní moment dost mrzí, bedna byla hodně blízko, ale s odstupem času jsem relativně spokojen a to je hlavní :)

Konečný sumář:
4. místo
23,9km / 1594m převýšení
čas: 2:49:42

Data na Strava - k nahlédnutí zde
web závodu - k nahlédnutí zde

KAT100 byl asi jeden z nejhezčích závodů, který jsem prozatím běžel (hlavně ta část ve vyšší nadmořské výšce) a příští rok se buď sem nebo o pár dní dříve na Grossglockner budu chtět znova určitě vydat. Zde v Tyrolech je to neskutečně krásná a lidmi nezkažená část země.

Poděkování:
Honza Dušánek a jeho dítěti Ještěď Skyrace - jen díky němu jsem se na tomto závodu ocitl. Díky moc za to!
Milan Janata - za vedení v tréninkách a rady, díky kterým si už občas připadám, že i závodím :)
Penzion Haus Gassner - za parádní ubytování a servis
Inov8 CZ/SK - za jejich perfektní obutí
Všem kdo drželi palce a v neposlední řadě taky mým spolucestovatelům, díky kterým byla tato dovolená tak zábavná!

Králičák Skyrace

Králičák Skyrace

Na závod přijíždíme o půl devátý (start v 10), klasická registrace, převlíknutí a vzhůru se jít rozběhat. Předtím ještě řeším, jestli si sebou na závod brát nějaké pití (občerstvovačky jsou na 6 a 18km), protože sluníčko začíná celkem pálit. Klasické rozběhání, protožení. Cestou zpátky ke startu se stavím ještě zchladit v potoku, ale pití sebou nakonec neberu, aspoň budu mít motivaci běžet rychleji na další občerstvovačku :)

Mimochodem doma před odjezdem jsem zjistil, že už nemám u sebe žádný gel na závod. Vzpomněl jsem si na startovní balíček ze Scenic Trailu, že tam bylo plno serepetiček. Vyhledám a co nevidím "Blueberry gel". Jsem zachráně si říkam. A ejhle, pár minut před startem zjišťuju, že je to sice Blueberry gel ale na "foot" a ne na "food :)...Jedno blbý písmenko a jak jsem mohl v kopci prskat, kdybych si zpolykal masážní gel :D

Hned po startu se běží cca 1,5km po asfaltce do kopce než přijde sjezdovka. Snažím se si držet rozumné tempo, ale hlavně nepřepálit start čehož bych na konci mohl litovat. Při náběhu do sjezdovky se utvoří skupinka, ve které jdeme všichni podobným tempem. Nahoře následuje krátký seběh, ve kterém mě většinou všichni utíkají a já je pak do kopce naháním zpět. Dnes je to naopak, což je celkem povzbuzení. Postupně se skupince vzdaluji až se dostáváme k první občerstvovačce. Zde do sebe hodím jen pár loků ionťáku a valím dál z kopce. V tom se dostáváme až na hranici s Polskem,kde vede krásná trailová cestička...teď to bude na Králičák už jen do kopce. Abych měl rychlejší nohy odskakuji do borůvčí vykonat potřebu. Tohoto zdržení cca 30 vteřin využívají soupeři a znovu mě dobíhají. Nohy dneska celkem ale poslouchají a většinu kopce se mě daří pomalu běžet aniž bych přešel do chůze.
U Stříbrnického sedla se krásně otevře pohled na Králičák (ty krávo, to je ještě kopec :) ...pokračuji dál stejným tempem a daří se mě opět utrhnout od skupinky a předběhnout dva běžce, který očividně už hodně tuhnou.
Na Králičáku ačkoliv je jasno a dole v Hynčicích vedro fouká vítr, že přes zpocené triko cítím i náznak zimy, zvláštní to věc po těch tropech :) Z Králičáku se to po kamenitým a hodně těžkým seběhu snažím pustit co kotníky dovolí a k mému překvapení mě nejen nikdo nepředbíhá, ale naopak já dobíhám jednoho běžce.
Cestou na Sušinu vede nádherný trail, ale jelikož zde svítí dost slunka, tak se již pomalu začínám těšit na občerstvovačku. Na tu dobíhám sám. Nikdo předemnou v dohledné vzdálenosti, ale ani nikdo za mnou. Na občerstvovačce dám kousek melouna, kolu, mezitím prohodím pár slov s příjemnou slečnou a běžím do údolí Prudkého potoka. Zde to byla dva roky zpátky pěkná divočina. Letos zde díky klukům co zde staví singletrekovou trať přibylo dost lávek a je zde tedy nepatrně lehčí proběhnout. Poté cca 2km prudce dolů po asfaltu. na již unavené nohy nemůže být nic lepšího :)

Nad Bystřinami se nabíhá už směr Hynčice. Cca 3km kus cesty, kde má každoročně snad každý s kým jsem se bavil krizi. Ač to vypadá jako běhatelná cesta, tak vede celou dobu do mírného kopce a jak má člověk už v nohách skoro celý závod, tak to dá zabrat :)

Na dlouhé rovince před sebou vidím jednoho běžce, který je už ale vzdálen moc daleko, aby byla byť malá šance ho doběhnout, za mnou taky širokodaleko ani nohy, tak si držím konstantní tempo. Přes louky, kolem kolovny a poslední cca 200m stoupání do cíly. Ten protínám v čase 2:25:22 na 12. místě celkově.....Dva roky zpátky jsem to dal za 2:40:00 takže nepatrný progres tam je :)...
Skupina přede mnou o 3 běžcích doběhla minutu přede mnou. Škoda, první desítka nebyla zase tak daleko a v tý konkurence by nebyla špatná :) Třináctý v pořadí na mě ztrácí 5 minut, takže rezervu jsem měl solidní :)
Největší radost mám ale z toho, že jsem závod dokončil bez nějaký větší krize, relativně na pohodu :)

Králičák Skyrace byl opět po dvou letech parádní závod, se skvělým značením a v nádherné přírodě, tak snad se potkáme za rok opět na startu :-)

Výsledky: Zde
Záznam běhu na Stravě: Zde
Start závodu: video

Scenic Trail 2019

Scenic Trail 🇨🇭K27km, 2250⬆️

Na místo určení se dostávámev pátek navečer po více jak 8hodinové cestě. Nutno říct, že sem z auta rozlámanej, že mě dělá problém z něj vylézt, natož představa, že bych měl zítra běžet do okolních kopců, které jsou vidět z kopců (jen úvodní část trasy je vidět, nejvyšší místa jsou schované). Rychlé obhlédnutí terénu, registrace, postavení stanu, nákup. Jedno povinné pivko pro lepší spaní.

Snažím se čekat do půlnoci abych zafandil startu 113km trasy, ale po zjištění, že je o hodinu posunuta z důvodu špatného počasí jdu raději spát.

Puvodne jsem chtel bezet delsi trasu(54km), ale z důvodu, že jsem si chtěl užít zbytek dovolený lezením po horách a ne válením se s pivem v křečích u auta jsem nakonec zvolil kratší trasu (Perun mě vytrestal letos už dost)

Ráno klasické předstartovní rituály, v 8. ráno zafandit borcům při startu na 54.km trati, jít se rozběhat a pomalu se zařadit do koridoru. Původně jsem chtěl startovat z lepších pozic, ale byl zde strašný nával lidí (cca 750 hlav).
Start v 9, nejdříve zhruba 1,5km zavědecí kolečko po městě a poté už nás ženou do uzkých pěšinek kolmo vzhůru.
Na prvních 5km cca 600m nastoupáno, poté kratký odpočinek přii seběhu po panelové cestě a další dlouhé stoupání (cca 7km-750m up). Cestou míjíme i první občerstvovačku. Mimochodem skvělá věc dostat v balíčku kelímek s poutkem na připnutí, do kterého si pak nabírate vodu. Žádné válející se plastové kelímky a kolem občerstvovaček až neuvěřitelná čistotat(škoda, že to není i na českých závodech). 

Před startem jsem byl lidma varován, že poslední kopec(Garzirola) je vskutku výživný, hlavně tím, že ho vlastně už ani nečekáte....a i přes varování jsem ho opravdu nečekal :)
Když si myslíte, že jste nahoře a výš už nemáte kam stoupat, tak se tam zničeho nic objeví, posledni stoupaní na Monte Garzirola. Stoupáni, kde po celou dobu vidíte co vás čeká a jak vám to neutíká 🙂 Aspoň, že ty scenérie za to stojej a je na co koukat 🙂(posledni stoupani cca 2,5km - 450m up). Zde to bylo opravdu na morál. Vzhledem i k tomu, že zhruba od 10.km začínáte předbíhat lidi z delší trasy a to na úzkách pěšinkách nejde moc snadno a hlavně každé vykročení mimo cestu stojí dost sil. Když jste nahoře, tak vás čeká už jen seběh do Bogna. No jen. Tenhle seběh sakra bolel, nohy už prošitý jak deka a vy máte seběhnout nějakých 1000výškových metrů po cestě plné kamenů, kdy vám každou chvíli nějaký ujede pod nohou. A vzhledem k tomu, že seběhy rozhodně nepatří k mým silnějším stránkám jsem nakonec rád, že zde neklesám pořadím, ale držím si svou pozici.

Zhruba 500m před cílem vbíháme do Bogna a probíháme mezi baráčkama. V tom se ke mě zezadu přiřítí dva závodníci, ale vzhledem k tomu, že jsme už ve vesnici a za každým rohem musí být cíl, dávám do toho poslední zbytky sil a svůj flek uhájím. Nakonec jsem díky tomu doběhl ještě jednoho závodníka přede mnou, ale nějakých 5 metrů mě na něj v cíli ještě chybělo.

Nakonec 37.misto z cca 750 lidí co doběhlo, dalších cca 120 lidí pomyslný cil neproběhlo.

Diky trenérovi za skvelou pripravu a závodní strategii, která dnes vyšla a klasické moje přepálení závodu se tentokráte nekonalo, naopak jsem v posledním stoupání pár závodníků ještě předběhl...nebo spíše předešel :) 

Po nepovedém Perunu zapůsobil tento závod jako skvělá motivace do dalších tréninků a závodů, kdy by dalším vrcholem měl být v srpnu závod v rakouských Alpách skyrace KAT100

Zbytek dovolené ve Švýcarsku jsme trávili aktivním odpočinkem. vylezli jsme si na horu Monte Tamaro, podívali jsme se do Lavertezza na údolí Verzasci, či si zajeli do Lichtenštejnska na Malbun.

Strava:  Zde

Výsledky závodu: Zde

Pár fotek ze závodu: