pondělí 24. září 2018

Saar Challenge 2018




Saar challenge nabízí tři závodní varianty, vybral jsem si tu střední. Na nejdelší jsem se necítil, krátká se nedostává na nejhezčí místa na trati, takže 42km trasa bude akorát. Na tenhle závod jsem se chystal už sakra dlouho, přeci jen ho mám za barákem. Žďárské vrchy jsou mým druhým domovem a znám to v podstatě každý kámen, takže ideální závod. Jednou jsem zde už byl i přihlášen dva roky nazpět, ale místo na trati jsem skončil na stole fyzioterapeuta s kolenem.

Podobná situace se málem opakovala, jen ne s kolenem. Při posledním dlouhém běhu před závodem se opět ozvala stará známá okostice se svým zánětem a už to opět vypadalo všelijak. Přesto jsem byl přesvědčen, že letos se zúčastním, i kdybych neměl doběhnout do cíle. Od pondělí do pátku leduju, mažu proti zánětlivou mastí, protahuj, střídám ledovou sprchu s horkou atd...v pátek lehké proklusnutí po lese a zjištění, že alespoň v začátku to půjde bez bolesti.


Při registraci vše celkem rychle odsýpá, času dost, kounu ještě na špunty, co na fotbalovém hřišti válčí o své první úspěchy a hurá se převléknout do závodního. Ráno pěkná zima, oproti pátku, kdy to bylo na plavky a opalovací krém, takže s Alešem řešíme v čem poběžíme. Po lehkém rozklusání je jasno, krátké triko bude bohatě stači. Během výkladu trati se ještě protáhnouu, udržet se v provozní teplotě a vzhůru na věc.
Výběh na Devět skal. Foto:KM Hlinsko

Začátek byl hodně pozvolný, jakoby se nikomu nechtělo ani dopředu. Až při prvním seběhu se to trochu rozhýbalo a najednou zase bylo až moc rychlé tempo :D Zhruba na třetím kilometru se odpoutá skupinka asi pěti lidí, já s jedním běžcem a nakonec nejrychlejší ženou závodu se držíme v dohledu za nimi. Postupně se k vedoucí skupince pomalu přibližujeme a někde kolem 10km před seběhem k Herálci se mě podaří připoutat k vedoucí skupině. Spolu běžíme přes Herálec na Devět skal. Zde trochu zvolňuji, přeci jen je to jedno ze dvou nejprudších stoupáních na trati, tak se nechci zbytečně moc rozsekat, když je to ještě nějakých 25km do cíle.

Na Devíti skalách se držím na cca 5. místě, je zde první kontrolní stanice. Při těžkém, technickém kamenitém seběhu se poprvé lehce ozve zánět okostice, ale dále se s tím dá běžet bez bolesti. Ani následující seběh po asfaltu ke Křižánkám jí ovšem moc nepomáhá. Skrz adrenalin ze závodu, ale člověk žádnou bolest necítí :) Zatím.
U Křižánek první občerstvovačka, ale ejhle. Nikdo s náma nepočítal tak rychle, takže občerstvovačka nebyla ještě úplně připravena. Nevadí, stejně si asi každý neseme vlastní pití a běžci na dalších místech už budou mít full servis. Pán se ještě omlouvá, ale to se někdy prostě stane :)
Soutěž o nejblbější výraz na trati :)
Foto: Martin Hrubý

Za Křižánkama nás čeká druhé náročné stoupání přes Zkamenělý zámek na Karlštejn, kde byla další občerstvovací stanice v rychlém sledu. Zde si dávám něco malho do žaludku a přes golfové hřiště pelášíme přímo do Svratky. Opět seběh po asfaltu a zde se začíná o něco hlasitěji ozývat holeň. Mezitím mě ve Svratce dobíhá dvojice běžců, se kterými jsem běžel v počátku závodu. Chvíli se jich držím, ale pak noha začíná protestovat čím dál víc, takže se je ani nesnažím moc stíhat.
Od nějakého 31km (poslední občerstvovačky) musím kvůli noze dost zvolnit, hlavně asfaltové cesty s klesáním noze moc neprospívají. Asi 2x jsem nucen v tomto úseku před cílem přejít na chvíli i chůze a inkriminovanou nohu protáhnout a na chvíli jí ulevit.

Samotřejmě mě v těchto místech předbíhá dost lidí, ale jak zjišťuji v cíli, většina jich běžela nejkratší trať, takže i přes trápení v posledních kilometrech dobíhám na celkovém 10.místě a 4.místě v kategorii do 35 let.



Škoda, věřím tomu, že kdyby byla noha stoprocentně v pořádku, že minimálně ve svý kategorii bych bednu urval....ale jak se říká všechno zlý je pro něco dobrý :)

Plusy:
- atmosféra závodu (příroda, strava v cíli, dřevěné medaile..)
- okolní příroda
- organizace závodu
- výkon v prvních 30. kilometrech

Mínusy:
- trápení na posledních 10km
- když bych něco musel vytknout, tak možná první občerstvovačku, ale jak jsem psal, žádný velký problém to nebyl :)

To nejhezčí na celém Saaru je fakt, že ač to není možná tak známý závod, tak se nesnaží lidi lákat na kolikrát až cirkusové akce kolem, kdy přes muziku a moderátora si ani nemůže v cíli s nikým pokecat, přes davy lidí u různých reklamních stánků se nemůžete prodrat atd. Tento závod má svého ducha ať už tím, že se běží nejkrásnějšími místy Žďárských vrchů, v cíli si můžete dát zdravou stravu od Pohanky, dostanete dřevěné medaile nebo fakt, že místo nějakých pohárů můžete vyhrát kámen přímo z nejvyššího bodu Žďárských vrchů - Devíti skal. Ta domácí a přátelská atmosféra z toho závodu jen sálá.
Takže za rok znova a třeba na nejdelší trati :)

Ceny pro nejlepší :)

Trasa: 41,4 km - převýšení 840m