pondělí 28. října 2019

Shrnutí sezóny 2019

BĚŽECKÁ SEZÓNA 2019 UKONČENA!

Byl to první celý rok i se zimní přípravou pod odborným dohledem a zpětně musím říct, že něco se povedlo více, něco ménně, ale celkově převládá spokojenost :)
Jaro bylo slabší, kdy se mě nejdřív povedl osobáček na desítce, přišel solidně rozběhnutý závod na Ještědu, kde jsem nakonec s jednou skupinou zabloudil a propadl se asi o 25 míst a prodloužil si závod o 2.5km....Pak přišlo neuvěřitelné trápení na Perunu, kde jsem půl závodů prozvracel a ani nevím, proč ho vlastně neukončil dřív :)
Poté se forma začala stupňovat a přišli dva zahraniční závody ve Švýcarsku a Rakousku. Hlavně se závodem v Rakousku a Saar Challenge panuje spokojenost, to byly asi nejpodařenější závody v roce. Jak běžecký rok pokračoval, tak rostla forma :)

Sumář závodů:
30.3. Křížová desítka - 10km / 80m up - 37:37  24.místo ze 402 lidí
14.4. Ještěd Skyrace - 26,7km /1850m up - 3:06:51 54. místo z cca 300 lidí
4.5. Perun skymarathon - 43.48km / 3249m up - 6:19:13 107. místo z 350 lidí
15.6. Scenic trail (Švýcarsko) - 27.5km / 2245m up - 3:57:42 37.místo z cca 800 lidí
6.7. Králičák Skyrace - 25,6km / 1285m up - 2:25:22 12. místo z cca 100lidí
24.7. Kunětická devítka - 8,90km / 120m up - 36:00 - 6. místo z 78 lidí
10.8. KAT100 (Rakousko) - 23,90km / 1600m up - 2:49:40 4. místo z cca 150 lidí
7.9. Černá hora Skyrace - 30,70km / 2020m up - 3:26:29 - 9. místo
21.9. Saar Challenge - 44,57 km / 890m up 3:49:51- 2. místo
12.10. Rubenczal - 22,57 km / 1150m up - 2:04:35 4. místo

Na konci sezony si tělo řeklo, že už toho má dost a začalo na začátku října pomalu stávkovat a dávat najevo svou nechuť bolestí kolene.
Takovou sladkou třešničkou bylo soustředění s Run4fun tento víkend - kdy se sešlo vše. Počasí, skvělá parta lidí. Prostě mentální detox od běžných starostí :)
Jen to koleno to už nevydrželo a přešlo do stavu, že začalo bolet už i při obyčejné chůzi natož při běhu.
Následuje tedy ukončení sezony o chloupek dřív, 14 dní absolutního volna a poté začne naplno opět příprava na sezonu 2020.
Teď tedy nohy na stůl, naplánovat závody na další rok a přijímat pozvání na pivo, na které kolikrát nebyl v průběhu roku čas.

Byla to krásná sezóna. Plno nových objevených míst díky běhání. Plno nových poznaných přátel a to nejdůležitější. Stále mě to baví čím dál víc! :)


úterý 13. srpna 2019

KAT100


Stadion je pro diváky. My běžci máme přírodu, ta je o mnoho lepší. (Juha Vaantainem)


Do městečka Fieberbrunn v Tyrolských Alpách přijíždíme cca hodinu a půl před startem. Po okolních kopcích se valí ranní mlha, takže jen těžko si můžeme představit jak vysoko vlastně poběžíme.
Startovní číslo mám vyzvednuté z předešlého dne, který jsme pak trávili nasáváním té pravé horské atmosféry u jezera Zell am See a v okolí Niedernsillu




Pohodička před startem
Přesně v 9 začíná předzávodní briefing vedený v němčině a v angličtině, naštěstí jsem si vše potřebné nastudoval až doma, takže jsem se mohl v klidu věnovat sháněním špendlíků na startovní číslo, které jsem si den předem samozřejmě zapomněl vzít. Krátké rozhýbaní zatuhlých svalů a už nás pomalu svolávají na start, atmosféra houstne
Drei-Zwei-Eins -START. Masa zhruba 150 běžců lačnících po dobrodružství se vydává do mlhoviny způsobené růžovou dýmovnicí, kterou běžci postupně rozvíří po celém náměstíčku.
Závod je profilově hodně jednoduchý. Prvních 12km prudce nahoru z nějakých 700m až na vrchol Wildseeloderu (2119m) a poté seběh Henne zpět do Fieberbrunnu.

Hned na začátku se utvoří skupina cca 8 lidí, které jsem součástí. Rozhodl jsem si závod užít se vším všudy a tak jsem si tepák nebral, abych se nemusel rozrušovat sledováním tepů. Po kilometru začíná první stoupání a zde se skupina začne pomalu rozpadat. Jde se až podezřele dobře, ale snažím se krotit nadšení z toho, že se držím přední skupinky a běžet hodně na pocit, přeci jen pár přepálených závodů jsem si už taky zažil. I přes to se držím na nějakém šestém místě.
Nohy se zahřívají, tep se ustaluje. 
První občerstvovačku na nějakém 5km jen míjím. Mám dost svého ionťáku, na který jsem zvyklý, tak proč se zdržovat. U horské chaty Streuboden je dost fandících diváků, což vlévá novou krev do těla a rázem si připadám jako bych zrovna odstartoval. Nahodím opět své konstantní tempo a pomalu se vzdaluji dalším spoluběžcům. První dva jsou už nenávratně daleko a dají si souboj a 1-2flek, třetí místo je relativně na dohled.
Pod vrcholem Larchflzkogel(1650m) čeká další skupinka diváků. Tempo i rozestupy jsou nadále konstantní, více jak polovina stoupání za námi, sil stále relativně dost.
Pohodička na občertvovačce



Poslední stoupání 


U plesa Wildsee je druhá občesrtvovačka, kde do sebe hodím dva melouny, ionťák a jedu dál. Čeká nás poslední kus na vrchol, za to ten nejprudší. Cestu naštěstí krátí neuvěřitelné pokoukání na pleso, okolní skály, hrebeny hor se zbytky sněhu. Nejradši by jste si zde sedli a jen se koukali. Na občerstvovačce mě předběhla první žena závodu + jeden běžec. Brzo je dobíhám a na vrcholu Wildseeloderu (nejvyššího bodu závodu-2119m.n.m) si beru třetí místo zpět. 
Nyní následuje ta horší část trasy - 12km dlouhý, kamenitý seběh.



Zmíněný seběh

Zpočátku se snažím valit co nohy stačí, i když na skalnatém povrchu je to takové čekání na špatný došlap a zmaření závodu. Naštěstí se nic takového nestává a já si buduji stále větší náskok. 

Zhruba v polovině seběhu se to nohám přestává už dost líbit a začínají to dávat lehce najevo. Lehce koriguji rychlost, abych si je neodvařil moc brzo a běžím dál. Na 17. km míjím poslední občerstvovačku (pití mám stále dost a každá vteřinka je drahocenná),  valím to dál.
Tři kilometry před cílem přichází krize, snažím se jí nepoddat, ale je už moc silná. Cítím, že tohle bude ještě hodně těžký boj. Na delší rovince se otáčím a vidím jak si to za mnou už štráduje další v pořadí. Zkusím zabrat, ale už není moc z čeho brát. Cítím jak se každým krokem přibližuje a cca 1.5km před cílem mě předbíhá. Chvíli se za ním snažím ještě uviset, ale nohy už odmítají spolupracovat, už běžím jen silou vůle. Běžec se vzdaluje.
Do hlavy se vkrádá myšlenka, že mě za chvíli předběhne další. To teda ne. Pro to netrnuji celý rok jak blbec. V dálce slyším zvuky reproduktoru z cíle, což mě dohání k tomu najít někde poslední zbytky sil. Diváci fandí ze všech co jim síly stačí a já vím, že ze sebe už jen kvůli nim musím ještě zkusit přidat. Poslední kilometr běžím kolem 4min/km a v tom už vbíhám na červený koberec a za zvuku svého jména z beden protínám cíl.
V cíli padám na bok a dalších 5 minut nemůžu ani vstát. Jo, dnes jsem do toho dal vše. Pro tyhle momenty to každodenní trenérské martýrium v těch vedrech, deštích, zimách a po práci dobrovolně podstupujeme. Konečné čtvrté místo sice v prvotní moment dost mrzí, bedna byla hodně blízko, ale s odstupem času jsem relativně spokojen a to je hlavní :)

Konečný sumář:
4. místo
23,9km / 1594m převýšení
čas: 2:49:42

Data na Strava - k nahlédnutí zde
web závodu - k nahlédnutí zde

KAT100 byl asi jeden z nejhezčích závodů, který jsem prozatím běžel (hlavně ta část ve vyšší nadmořské výšce) a příští rok se buď sem nebo o pár dní dříve na Grossglockner budu chtět znova určitě vydat. Zde v Tyrolech je to neskutečně krásná a lidmi nezkažená část země.

Poděkování:
Honza Dušánek a jeho dítěti Ještěď Skyrace - jen díky němu jsem se na tomto závodu ocitl. Díky moc za to!
Milan Janata - za vedení v tréninkách a rady, díky kterým si už občas připadám, že i závodím :)
Penzion Haus Gassner - za parádní ubytování a servis
Inov8 CZ/SK - za jejich perfektní obutí
Všem kdo drželi palce a v neposlední řadě taky mým spolucestovatelům, díky kterým byla tato dovolená tak zábavná!







neděle 7. července 2019

Králičák Skyrace


Králičák Skyrace

Na závod přijíždíme o půl devátý (start v 10), klasická registrace, převlíknutí a vzhůru se jít rozběhat. Předtím ještě řeším, jestli si sebou na závod brát nějaké pití (občerstvovačky jsou na 6 a 18km), protože sluníčko začíná celkem pálit. Klasické rozběhání, protožení. Cestou zpátky ke startu se stavím ještě zchladit v potoku, ale pití sebou nakonec neberu, aspoň budu mít motivaci běžet rychleji na další občerstvovačku :)

Mimochodem doma před odjezdem jsem zjistil, že už nemám u sebe žádný gel na závod. Vzpomněl jsem si na startovní balíček ze Scenic Trailu, že tam bylo plno serepetiček. Vyhledám a co nevidím "Blueberry gel". Jsem zachráně si říkam. A ejhle, pár minut před startem zjišťuju, že je to sice Blueberry gel ale na "foot" a ne na "food :)...Jedno blbý písmenko a jak jsem mohl v kopci prskat, kdybych si zpolykal masážní gel :D

Hned po startu se běží cca 1,5km po asfaltce do kopce než přijde sjezdovka. Snažím se si držet rozumné tempo, ale hlavně nepřepálit start čehož bych na konci mohl litovat. Při náběhu do sjezdovky se utvoří skupinka, ve které jdeme všichni podobným tempem. Nahoře následuje krátký seběh, ve kterém mě většinou všichni utíkají a já je pak do kopce naháním zpět. Dnes je to naopak, což je celkem povzbuzení. Postupně se skupince vzdaluji až se dostáváme k první občerstvovačce. Zde do sebe hodím jen pár loků ionťáku a valím dál z kopce. V tom se dostáváme až na hranici s Polskem,kde vede krásná trailová cestička...teď to bude na Králičák už jen do kopce. Abych měl rychlejší nohy odskakuji do borůvčí vykonat potřebu. Tohoto zdržení cca 30 vteřin využívají soupeři a znovu mě dobíhají. Nohy dneska celkem ale poslouchají a většinu kopce se mě daří pomalu běžet aniž bych přešel do chůze.
U Stříbrnického sedla se krásně otevře pohled na Králičák (ty krávo, to je ještě kopec :) ...pokračuji dál stejným tempem a daří se mě opět utrhnout od skupinky a předběhnout dva běžce, který očividně už hodně tuhnou.
Na Králičáku ačkoliv je jasno a dole v Hynčicích vedro fouká vítr, že přes zpocené triko cítím i náznak zimy, zvláštní to věc po těch tropech :) Z Králičáku se to po kamenitým a hodně těžkým seběhu snažím pustit co kotníky dovolí a k mému překvapení mě nejen nikdo nepředbíhá, ale naopak já dobíhám jednoho běžce.
Cestou na Sušinu vede nádherný trail, ale jelikož zde svítí dost slunka, tak se již pomalu začínám těšit na občerstvovačku. Na tu dobíhám sám. Nikdo předemnou v dohledné vzdálenosti, ale ani nikdo za mnou. Na občerstvovačce dám kousek melouna, kolu, mezitím prohodím pár slov s příjemnou slečnou a běžím do údolí Prudkého potoka. Zde to byla dva roky zpátky pěkná divočina. Letos zde díky klukům co zde staví singletrekovou trať přibylo dost lávek a je zde tedy nepatrně lehčí proběhnout. Poté cca 2km prudce dolů po asfaltu. na již unavené nohy nemůže být nic lepšího :)

Nad Bystřinami se nabíhá už směr Hynčice. Cca 3km kus cesty, kde má každoročně snad každý s kým jsem se bavil krizi. Ač to vypadá jako běhatelná cesta, tak vede celou dobu do mírného kopce a jak má člověk už v nohách skoro celý závod, tak to dá zabrat :)

Na dlouhé rovince před sebou vidím jednoho běžce, který je už ale vzdálen moc daleko, aby byla byť malá šance ho doběhnout, za mnou taky širokodaleko ani nohy, tak si držím konstantní tempo. Přes louky, kolem kolovny a poslední cca 200m stoupání do cíly. Ten protínám v čase 2:25:22 na 12. místě celkově.....Dva roky zpátky jsem to dal za 2:40:00 takže nepatrný progres tam je :)...
Skupina přede mnou o 3 běžcích doběhla minutu přede mnou. Škoda, první desítka nebyla zase tak daleko a v tý konkurence by nebyla špatná :) Třináctý v pořadí na mě ztrácí 5 minut, takže rezervu jsem měl solidní :)
Největší radost mám ale z toho, že jsem závod dokončil bez nějaký větší krize, relativně na pohodu :)

Králičák Skyrace byl opět po dvou letech parádní závod, se skvělým značením a v nádherné přírodě, tak snad se potkáme za rok opět na startu :-)

Výsledky: Zde
Záznam běhu na Stravě: Zde
Start závodu: video


středa 26. června 2019

Scenic Trail 2019


Scenic Trail 🇨🇭K27km, 2250⬆️
Na místo určení se dostávámev pátek navečer po více jak 8hodinové cestě. Nutno říct, že sem z auta rozlámanej, že mě dělá problém z něj vylézt, natož představa, že bych měl zítra běžet do okolních kopců, které jsou vidět z kopců (jen úvodní část trasy je vidět, nejvyšší místa jsou schované). Rychlé obhlédnutí terénu, registrace, postavení stanu, nákup. Jedno povinné pivko pro lepší spaní.
Snažím se čekat do půlnoci abych zafandil startu 113km trasy, ale po zjištění, že je o hodinu posunuta z důvodu špatného počasí jdu raději spát.
Puvodne jsem chtel bezet delsi trasu(54km), ale z důvodu, že jsem si chtěl užít zbytek dovolený lezením po horách a ne válením se s pivem v křečích u auta jsem nakonec zvolil kratší trasu (Perun mě vytrestal letos už dost)
Ráno klasické předstartovní rituály, v 8. ráno zafandit borcům při startu na 54.km trati, jít se rozběhat a pomalu se zařadit do koridoru. Původně jsem chtěl startovat z lepších pozic, ale byl zde strašný nával lidí (cca 750 hlav).
Start v 9, nejdříve zhruba 1,5km zavědecí kolečko po městě a poté už nás ženou do uzkých pěšinek kolmo vzhůru.
Na prvních 5km cca 600m nastoupáno, poté kratký odpočinek přii seběhu po panelové cestě a další dlouhé stoupání (cca 7km-750m up). Cestou míjíme i první občerstvovačku. Mimochodem skvělá věc dostat v balíčku kelímek s poutkem na připnutí, do kterého si pak nabírate vodu. Žádné válející se plastové kelímky a kolem občerstvovaček až neuvěřitelná čistotat(škoda, že to není i na českých závodech). 
Před startem jsem byl lidma varován, že poslední kopec(Garzirola) je vskutku výživný, hlavně tím, že ho vlastně už ani nečekáte....a i přes varování jsem ho opravdu nečekal :)
Když si myslíte, že jste nahoře a výš už nemáte kam stoupat, tak se tam zničeho nic objeví, posledni stoupaní na Monte Garzirola. Stoupáni, kde po celou dobu vidíte co vás čeká a jak vám to neutíká 🙂 Aspoň, že ty scenérie za to stojej a je na co koukat 🙂(posledni stoupani cca 2,5km - 450m up). Zde to bylo opravdu na morál. Vzhledem i k tomu, že zhruba od 10.km začínáte předbíhat lidi z delší trasy a to na úzkách pěšinkách nejde moc snadno a hlavně každé vykročení mimo cestu stojí dost sil. Když jste nahoře, tak vás čeká už jen seběh do Bogna. No jen. Tenhle seběh sakra bolel, nohy už prošitý jak deka a vy máte seběhnout nějakých 1000výškových metrů po cestě plné kamenů, kdy vám každou chvíli nějaký ujede pod nohou. A vzhledem k tomu, že seběhy rozhodně nepatří k mým silnějším stránkám jsem nakonec rád, že zde neklesám pořadím, ale držím si svou pozici.
Zhruba 500m před cílem vbíháme do Bogna a probíháme mezi baráčkama. V tom se ke mě zezadu přiřítí dva závodníci, ale vzhledem k tomu, že jsme už ve vesnici a za každým rohem musí být cíl, dávám do toho poslední zbytky sil a svůj flek uhájím. Nakonec jsem díky tomu doběhl ještě jednoho závodníka přede mnou, ale nějakých 5 metrů mě na něj v cíli ještě chybělo.

Nakonec 37.misto z cca 750 lidí co doběhlo, dalších cca 120 lidí pomyslný cil neproběhlo.
Diky trenérovi za skvelou pripravu a závodní strategii, která dnes vyšla a klasické moje přepálení závodu se tentokráte nekonalo, naopak jsem v posledním stoupání pár závodníků ještě předběhl...nebo spíše předešel :) 
Po nepovedém Perunu zapůsobil tento závod jako skvělá motivace do dalších tréninků a závodů, kdy by dalším vrcholem měl být v srpnu závod v rakouských Alpách skyrace KAT100

Zbytek dovolené ve Švýcarsku jsme trávili aktivním odpočinkem. vylezli jsme si na horu Monte Tamaro, podívali jsme se do Lavertezza na údolí Verzasci, či si zajeli do Lichtenštejnska na Malbun.

Strava Zde
Výsledky závodu: Zde

Pár fotek ze závodu:










pondělí 24. září 2018

Saar Challenge 2018




Saar challenge nabízí tři závodní varianty, vybral jsem si tu střední. Na nejdelší jsem se necítil, krátká se nedostává na nejhezčí místa na trati, takže 42km trasa bude akorát. Na tenhle závod jsem se chystal už sakra dlouho, přeci jen ho mám za barákem. Žďárské vrchy jsou mým druhým domovem a znám to v podstatě každý kámen, takže ideální závod. Jednou jsem zde už byl i přihlášen dva roky nazpět, ale místo na trati jsem skončil na stole fyzioterapeuta s kolenem.

Podobná situace se málem opakovala, jen ne s kolenem. Při posledním dlouhém běhu před závodem se opět ozvala stará známá okostice se svým zánětem a už to opět vypadalo všelijak. Přesto jsem byl přesvědčen, že letos se zúčastním, i kdybych neměl doběhnout do cíle. Od pondělí do pátku leduju, mažu proti zánětlivou mastí, protahuj, střídám ledovou sprchu s horkou atd...v pátek lehké proklusnutí po lese a zjištění, že alespoň v začátku to půjde bez bolesti.


Při registraci vše celkem rychle odsýpá, času dost, kounu ještě na špunty, co na fotbalovém hřišti válčí o své první úspěchy a hurá se převléknout do závodního. Ráno pěkná zima, oproti pátku, kdy to bylo na plavky a opalovací krém, takže s Alešem řešíme v čem poběžíme. Po lehkém rozklusání je jasno, krátké triko bude bohatě stači. Během výkladu trati se ještě protáhnouu, udržet se v provozní teplotě a vzhůru na věc.
Výběh na Devět skal. Foto:KM Hlinsko

Začátek byl hodně pozvolný, jakoby se nikomu nechtělo ani dopředu. Až při prvním seběhu se to trochu rozhýbalo a najednou zase bylo až moc rychlé tempo :D Zhruba na třetím kilometru se odpoutá skupinka asi pěti lidí, já s jedním běžcem a nakonec nejrychlejší ženou závodu se držíme v dohledu za nimi. Postupně se k vedoucí skupince pomalu přibližujeme a někde kolem 10km před seběhem k Herálci se mě podaří připoutat k vedoucí skupině. Spolu běžíme přes Herálec na Devět skal. Zde trochu zvolňuji, přeci jen je to jedno ze dvou nejprudších stoupáních na trati, tak se nechci zbytečně moc rozsekat, když je to ještě nějakých 25km do cíle.

Na Devíti skalách se držím na cca 5. místě, je zde první kontrolní stanice. Při těžkém, technickém kamenitém seběhu se poprvé lehce ozve zánět okostice, ale dále se s tím dá běžet bez bolesti. Ani následující seběh po asfaltu ke Křižánkám jí ovšem moc nepomáhá. Skrz adrenalin ze závodu, ale člověk žádnou bolest necítí :) Zatím.
U Křižánek první občerstvovačka, ale ejhle. Nikdo s náma nepočítal tak rychle, takže občerstvovačka nebyla ještě úplně připravena. Nevadí, stejně si asi každý neseme vlastní pití a běžci na dalších místech už budou mít full servis. Pán se ještě omlouvá, ale to se někdy prostě stane :)
Soutěž o nejblbější výraz na trati :)
Foto: Martin Hrubý

Za Křižánkama nás čeká druhé náročné stoupání přes Zkamenělý zámek na Karlštejn, kde byla další občerstvovací stanice v rychlém sledu. Zde si dávám něco malho do žaludku a přes golfové hřiště pelášíme přímo do Svratky. Opět seběh po asfaltu a zde se začíná o něco hlasitěji ozývat holeň. Mezitím mě ve Svratce dobíhá dvojice běžců, se kterými jsem běžel v počátku závodu. Chvíli se jich držím, ale pak noha začíná protestovat čím dál víc, takže se je ani nesnažím moc stíhat.
Od nějakého 31km (poslední občerstvovačky) musím kvůli noze dost zvolnit, hlavně asfaltové cesty s klesáním noze moc neprospívají. Asi 2x jsem nucen v tomto úseku před cílem přejít na chvíli i chůze a inkriminovanou nohu protáhnout a na chvíli jí ulevit.

Samotřejmě mě v těchto místech předbíhá dost lidí, ale jak zjišťuji v cíli, většina jich běžela nejkratší trať, takže i přes trápení v posledních kilometrech dobíhám na celkovém 10.místě a 4.místě v kategorii do 35 let.



Škoda, věřím tomu, že kdyby byla noha stoprocentně v pořádku, že minimálně ve svý kategorii bych bednu urval....ale jak se říká všechno zlý je pro něco dobrý :)

Plusy:
- atmosféra závodu (příroda, strava v cíli, dřevěné medaile..)
- okolní příroda
- organizace závodu
- výkon v prvních 30. kilometrech

Mínusy:
- trápení na posledních 10km
- když bych něco musel vytknout, tak možná první občerstvovačku, ale jak jsem psal, žádný velký problém to nebyl :)

To nejhezčí na celém Saaru je fakt, že ač to není možná tak známý závod, tak se nesnaží lidi lákat na kolikrát až cirkusové akce kolem, kdy přes muziku a moderátora si ani nemůže v cíli s nikým pokecat, přes davy lidí u různých reklamních stánků se nemůžete prodrat atd. Tento závod má svého ducha ať už tím, že se běží nejkrásnějšími místy Žďárských vrchů, v cíli si můžete dát zdravou stravu od Pohanky, dostanete dřevěné medaile nebo fakt, že místo nějakých pohárů můžete vyhrát kámen přímo z nejvyššího bodu Žďárských vrchů - Devíti skal. Ta domácí a přátelská atmosféra z toho závodu jen sálá.
Takže za rok znova a třeba na nejdelší trati :)

Ceny pro nejlepší :)

Trasa: 41,4 km - převýšení 840m






středa 6. prosince 2017

Winter Skyrace 2017


Winter Skyrace 2017


Je potřeba to tu trochu oživit, když už jsem zde dlouho nenapsal žádný postřeh ze závodu či na nějaké téma....ať už z důvodu, že jsem skoro 4 měsíce marodil přes léto s kotníkem a nebyla prostě ta správná nálada, takže...
Byl pozdní večer první máj. Večerní máj, lásky čas.

No dobře, bylo druhýho prosince a byl čas dalšího skyrace závodu – Winter Skyrace Ještěd 2017.
Jelikož šlo o druhý ročník, tak jse byl zvědavý na porovnání s loňskem, obzvlášť, když byly podobné podmínky jako loni...cca 15-20 cm sněhu, lehce pod nulou, prostě ideální podmínky pro trochu divočiny :)



Registrace je otázkou několika vteřin, jak už jsme na Ještědu zvyklý a ani popletení startovních čísel, kdy na čísle nemáme své jméno, ale jméno někoho jinýho nám nemůže zkazit náladu. Ještě aby jo, vždyť běžím dokonce za chlapa. Byly tací, co běželi za nežnou polovičku :)

Start závodu už taky klasika, rychlých prvních pár metrů a špunt a seřazení do vláčku pod lanovkou směr Skalka. Chvílema by člověk volil i rychlejší tempo, ale aspoň nepřepálí a neutaví se hned v začátku. První občerstvovačku na 3. km rychle probíhám bez zastavení. Ještě se člověk ani nezpotil, tak proč občerstvovat nahodíme „šúsn“ a mydlíme to lehkým klesáním. Občas zapadneme do nějaké bažiny skryté pod sněhem, takže v těchto místech už nemá asi nikdo suché boty...což se tak nějak počítá už hned na startu závodu v horách. Občasné předběhnutí závodníků hlubokým sněhem jen potvrzuje má slova.


Lehké stoupání na Pláně pod Ještědem a za jasného počasí se vydáváme vstříc prvnímu stoupání na Ještěd. K proklínané odbočce směr Ještěd, kterou každoročně asi někdo přehlédne(sám jsem byl ten případ v prvním ročníku) je potřeba se nějak doklouzat. Uježděná cesta je nic moc bez bot s hřebama, takže běh se zde skládá z přeskakování z jedného koleje do druhé a z druhé do hlubokého sněhu.




První stoupání odsýpá rychle a jsme na kamenech, který mě vždy baví svou hravostí. Předbíhám na nich několik lidí a už jsme nahoře. Zde jasná obloha a krásné výhledy, škoda že si je člověk neužije a hned běží zase dolů. Po kamenité cestě se běží díky sněhu mnohem lépe než během jarního závodu. Dobáháme k druhé občerstvovačce, zde pár rozinek, magnesko před druhým stoupáním a můžeme pokračovat.



Druhé stoupání už je v nohách lehce cítit, ale stále se jde celkem v pohodě, takže nakonec zde utíkám skupince a utvářím si vcelku solidní náskok, který vydrží až do cíle.
(Oproti loňskému ročníku jsem jen na tom druhém stoupání nabral nějaých 5 minut k dobru. Zde jsem se loni neuvěřitelně trápil). Na Ještědu nás tentokrát přivítalo už klasické počasí. Nulová viditelnost, vítr, zima, mlha, takže jsem byl jen rád, že jsme hned zase běželi dolů.






Poslední seběh v hlubokém sněhu po sjezdovce byla neuvěřitelná zábava ač seběhy vůbec nemusím. Bylo to teda i tím, že nohy byly stále relativně čerstvé.

2017
2016



V cíli výsledný čas 2:27:12.....v podobných podmínkách o 12 minut lepší než loni a hlavně bez nějaké krize na trati, to byl důvod k radosti. Nakonec 38 místo z nějakých 300 lidí, ale to není tak důležitý jako čas a dobrý pocit a hlavně dodaná motivace do dalšího tréninku.


Délka: 21,5km                                                                                Převýšení: 1400m
Povrch: Sníh, led                                                                            Výsledky: Zde
Záznam trasy:Movescount , Strava

Za fotky díky klukům z raceshots 

pondělí 8. května 2017

Perun SkyMarathon 2017




Perun SkyMarathon 2017 - aneb tvrdá premiéra



Moje pocity pár dní před startem vyjadřoval následující příspěvek.

Zivot je plny vyzev, me ceka jedna tuhle sobotu od 9:30 - PERUN SKYMARATHON - 41km, 3200 nastoupanych metru po Beskydech. Z zadnyho zavodu jsem nemel jeste takovy bobky jako z tohodle. Ano bezel jsem 2x maraton před pár lety, ale po absolutni rovine, coz je neporovnatelny oproti vybehum a sebehum sjezdovek. (Tehdy jsem byl ještě silničář začátečník, zatímco teď silnice opravdu nemám rád, takže se považuji za "horala" začátečníka)

Chtel jsem si dodat trochu optimismu, tak jsem si precetl asi 10 reportazi z minulych let. Skoro vsichni dobihali v naprostych krecich a vycerpani, kdy od puli zavodu premejsleli, jestli to nebude lepsi ukoncit. Dost z nich to nakonec pro zdravotni komplikace opravdu ukoncilo. Ne nadarmo to je jeden z nejtezscich skymarathonu co se kde beha...(Takže optimismu ve mě bylo vskutku na rozdáván :D)

Do toho horecka v poslednim tydnu před Perunem. No uprimne i bez ni bych byl vynervovanej uplne stejne. (Ve výsledku jsem si aspoň odpočinul od běhu, takže mi paradoxně možná i prospěla :-)


Do Oldřichovic přijíždíme den předem, zaregistrujeme se (bohužel moje startovní číslo neztratili, takže se ze závodu už nevykroutím :-) a jedeme se na Javorový Vrch ubytovat. Když vidím jaký převýšení zdoláváme autem a které nás zítra čeká hned na první sjezdovce, tak mě to moc optimismu taky nepřinese. Rychlé ubytování, lehká večeře v podobě těstovin, jedno zdravotní pivko a vzhůru na kutě.
Támhle poběžíme :)

Ráno se probouzíme ještě před budíkem, připravíme si věci do batohu - gely, rozinky, pití, atd...(nakonec samozřejmě většinu věcí člověk ani nepoužije). Snídani už moc nedáme, zcvrklý žaludek s nervozitou udělají své. Na recepci potkáváme rodinku z Bechyně, berou auto a naštěstí nás taky hodí na start. Přiznávám, že šlapat sjezdovku ještě před startem se nám opravdu nechtělo, takže za ten převoz ještě jednou velké DÍKY! :)

Na startu řeším klasicky oblečení, nakonec se rozhoduji si větrovku nebrat. Přeci jen je vcelku teplo, ačkoliv lehce poprchává, no však oni nás ty kopce rychle zahřejou si říkám. Během závodu si říkám, jak dobře jsem udělal, kolikrát mě i to jedno triko přišlo moc :-)

Poslední dodání samých pozitivních informací typu - oproti loňsku je v klesání řeky více vody, nahoře je velká vrstva bahna a jdeme na start.
Klesání z Javorovýho
Foto:Jakub Stryk


Hned po startu první sjezdovka na Javorový. Volím oproti většině vlčáků mírnější tempo, tady se závod rozhodovat nebude a je zbytečný se hned na prvním kilometru odrovnat. Cestou na sjezdovce i dále na trati je spousta lidí, každý povzbuje jak může, což člověk jen kvituje a snaží se poděkovat nebo vyloudit aspoň úsměv. To že ve výsledku pak vypadá jak po obrně je už věc vedlejší :-)  Nahoře míjíme chatu, kde jsme ubytovaní. Představa si jít dáchnout je lákavá, ale rubeme dál krásným seběhem na první občerstvovačku. Kousek musli, trocha ionťáku a jdeme na stoupání na Javorový vrchol. Cesta ubíhá celkem rychle a bez problému. Určitě tomu pomáhá, že stoupáme po lesních cestách a ne přímo po sjezdovce. Po Javorovým vrcholem předcházím Ivana, který má krizi(klobouk dolů jak se z ní nakonec dostal a zamakal :).


Na Javorovým vrcholu je bahna nad kotníky, ale taky zde potkávám Báru, která běží pár stovek metrů se mnou. Během toho prohodíme pár slov a člověk tak nějak zapomene, že ho vlastně začínají bolet nohy. Škoda, že nemohla běžet až do cíle :D

Klesání Řeky před týdnem :-)

To už ale začínáme zase klesat k Řece. Nádherný kamenitý a technický seběh, nic pro člověka co má potíže s kotníky. Letos zde je více vody než obvykle, tak to má grády. na druhé občerstvovačce dávám banán se solí a zapíjím colou a hurá stoupat na sjezdovku na Příslop. Mlha taková, že není vidět člověka 10 metrů přede mnou (což ve výsledku není na škodu, člověk aspoň nevidí co ho čeká a tak pořád doufá, že už bude konec sjezdovky...a ono samozřejmě ještě není ani v polovině :D Cesta do sjezdovky opravdu moc neutíká, na takový kopce v Pardubicích opravdu zvyklý nejsme, takže strategie co nejmenších kroků, ať se pošetří achilovky a rubat kousek po kousku bez zastavení. Čekal jsem, že zde přijde nějaká větší krize,ale nic a už jsme nahoře a točíme pod lanovkou zpět dolů. Lehčí bolesti přicházejí až teď.
Se seběhy mám celkově větší problém a tenhle je echt gold. Zde mě skoro všichni lidi, který jsem předešel do kopce předbíhají nazpět. Radši ale pomalu než si tady odrovnat stehna, na který v sebězích trpím.


Klesání na Řece.
Foto: Lukáš Podolák
Znova občesrtvovačka se stejným menu - banán v soli, kousek musli, cola, trochu iontaku a jdeme na výstup na Šindelnou. Nejdřív lesní cestička, po sléze široká cesta na které dávám půlku magnézka. Zde prohodíme pár slov s matadorem, který běží Peruna potřetí, tak mě říká jak dlouhé stoupání nás ještě čeká. Přichází bahnitá a rovinatější pasáž, kde se dá konečně běžet. No běžet. po nějakých 20 km a 2000 nastoupaných metrech to asi vypadá jak když postřelíte srnu, ale pokus o rychlejší pohyb tam je :-)

Následující seběh se snažím valit co se dá, ale udržujeme si s ostatními stále stejné rozestupy, stehna začínají pěkně pálit, takže je fajn, že dole je občerstvovačka a záminka na chvíli zastavit :-)
Cítím už pěkný hlaďák, takže zde se poněkud zprasím - banán v soli, musli, dva kusy salámu, kelímek ionťáku, dva kelímky coly. Ještě, že nás čeká hned další stoupání nahoru a nemusím se rozběhávat :D Nutno říct, že mě to celkem nakoplo a do stoupání na Ostrý se mě jde na poměry dobře. Opět si s jedním borcem krátíme cestu prohozením pár slov a už nás čeká poslední klesání, které sakra bolí.Zde se dá hodně získat a taky hodně ztratit. Zpočátku jsem druhý případ, ale chvíli před posledním stoupáním nakonec většinu lidí ze "své" skupinky zase dobíhám. Cestou míjím jen pár lidí, kteří mají dost a proháním se kolem nich neuvěřitelným tempem 5:10 na kilometr. Kdejakej zajíc by mohl závidět :D

Před posledním stoupáním si beru druhou půlku magnéska a carbosnack. Rubeme co to jde, cestou potkáváme každou chvíli lidi, kteří nám tvrdí, že už jen kousek (když to slyším už po pátý a stále kopec před náma, tak začínám být lehce nevrlý :D
Další fanoušek, co nám tvrdí, že posledních pár metrů a jsme na rovince a pak nás čeká jen grande finále (Který snad nemůže být horší než sjezdovka na Příslop - to ještě netuším jak budu vyveden z omylu :-)

Na zhruba 300m rovince to už ani s kolegou nezkoušíme rozběhnout, nohy nejdou propnout, pokrčit a grande finále před náma. Po chvilce vidíme lanovku a říkáme si jakej je tam brutální krpál. Ten když obejdeme, tak za zatáčkou bude asi to grande finále - aha, tak ten krpál je grande finále :D

grande finále :-)

Už vím proč se tomu říká grande finále - chvílema mě to přišlo spíš na lana a mačky než na běžecký závod. Snažím se pochodovat stále stejným tempem(které rozhodně není kdovíjak závratné, ale hole mě zde strašně pomáhají.) Každý druhý zde leze po čtyřech. Jedna běžkyně nás upozorňuje, ať si dáme pozor kam dáváme ruce, že je tu spousta zaječích bobků - odvětím jí, že v tuhle chvíli by mě už nevadil ani obří kravinec a rubeme dál). Zvuk muziky a povzbuzování, to je informace, že už to máme za pár.

Posledních pár metrů do cíle :-)
Foto:Lukáš Podolák

Na cílový "rovince" se ještě nechám vyhecovat a předvedu atrapu pokusu o finiš a dokončuji v čase 06:11:15 a na 135 pozici.

Nakonec dokončilo 341 závodníků. Celkem velká "úmrtnost". Někdo pro zranění, někdo pro limit, někdo se nepostavil na start.
Já sakum prdum zbaštil během závodu - 1 magnézko, 1 carbosnack, 2 tabletky Enervit GT Sport.
Před závodem jsem si dával 3 dny po sobě každý den jeden magnesium sport od Enervitu, abych se tím hořčíkem trochu nadupal :-)

K cílovému času těžko něco říct. Na poprvé a na to, že takhle těžký závod jsem nikdy neběžel, tak převládá asi spokojenost. Nutno říct, že v určitých pasážích bych mohl přidat a zkusit atakovat 6 hodin - hlavně v první půlce trati byly velké rezervy - na druhou stanu jsem se bál, že když to rozběhnu rychleji, tak mě pak dojde a pro křeče nedokončím, což jsem rozhodně nechtěl.

Na příští rok máme ale s Perunem nevyřízené účty a minimálně pod 6 hodin se budu chtět stoprocentně dostat. Samozřejmě, že čím víc pod 6 tím líp. No a třeba bude i trochu lehčí trať a nebude tolik bahna :D I když takhle to mělo své kouzlo :-)

Nakonec se asi sluší smeknout před skvělou organizací takového závodu, značení tratě a všeho kolem. Jo a v neposlední řadě za to, že mě opět po vzoru Ještědu opět vytáhli v tombole a mohl jsem si odnést triko od Dynafitu :D

Takže díky za vše, bylo to u vás Beskydech krásný a naviděnou zase příště, třeba i na nějaké delší trase konečně :-)



Délka Závodu - 41.3 km
Počet nastoupaných metrů - 3018 m
Web závodu - Zde
Záznam trasy - Strava , Movescount
Výsledky - Zde
Foto - Raceshots