KAT100

Stadion je pro diváky. My běžci máme přírodu, ta je o mnoho lepší. (Juha Vaantainem)


Do městečka Fieberbrunn v Tyrolských Alpách přijíždíme cca hodinu a půl před startem. Po okolních kopcích se valí ranní mlha, takže jen těžko si můžeme představit jak vysoko vlastně poběžíme.
Startovní číslo mám vyzvednuté z předešlého dne, který jsme pak trávili nasáváním té pravé horské atmosféry u jezera Zell am See a v okolí Niedernsillu

Pohodička před startem

Přesně v 9 začíná předzávodní briefing vedený v němčině a v angličtině, naštěstí jsem si vše potřebné nastudoval až doma, takže jsem se mohl v klidu věnovat sháněním špendlíků na startovní číslo, které jsem si den předem samozřejmě zapomněl vzít. Krátké rozhýbaní zatuhlých svalů a už nás pomalu svolávají na start, atmosféra houstne
Drei-Zwei-Eins -START. Masa zhruba 150 běžců lačnících po dobrodružství se vydává do mlhoviny způsobené růžovou dýmovnicí, kterou běžci postupně rozvíří po celém náměstíčku.
Závod je profilově hodně jednoduchý. Prvních 12km prudce nahoru z nějakých 700m až na vrchol Wildseeloderu (2119m) a poté seběh Henne zpět do Fieberbrunnu.

Hned na začátku se utvoří skupina cca 8 lidí, které jsem součástí. Rozhodl jsem si závod užít se vším všudy a tak jsem si tepák nebral, abych se nemusel rozrušovat sledováním tepů. Po kilometru začíná první stoupání a zde se skupina začne pomalu rozpadat. Jde se až podezřele dobře, ale snažím se krotit nadšení z toho, že se držím přední skupinky a běžet hodně na pocit, přeci jen pár přepálených závodů jsem si už taky zažil. I přes to se držím na nějakém šestém místě.
Nohy se zahřívají, tep se ustaluje. 
První občerstvovačku na nějakém 5km jen míjím. Mám dost svého ionťáku, na který jsem zvyklý, tak proč se zdržovat. U horské chaty Streuboden je dost fandících diváků, což vlévá novou krev do těla a rázem si připadám jako bych zrovna odstartoval. Nahodím opět své konstantní tempo a pomalu se vzdaluji dalším spoluběžcům. První dva jsou už nenávratně daleko a dají si souboj a 1-2flek, třetí místo je relativně na dohled.
Pod vrcholem Larchflzkogel(1650m) čeká další skupinka diváků. Tempo i rozestupy jsou nadále konstantní, více jak polovina stoupání za námi, sil stále relativně dost.

Pohodička na občertvovačce

Poslední stoupání 

U plesa Wildsee je druhá občesrtvovačka, kde do sebe hodím dva melouny, ionťák a jedu dál. Čeká nás poslední kus na vrchol, za to ten nejprudší. Cestu naštěstí krátí neuvěřitelné pokoukání na pleso, okolní skály, hrebeny hor se zbytky sněhu. Nejradši by jste si zde sedli a jen se koukali. Na občerstvovačce mě předběhla první žena závodu + jeden běžec. Brzo je dobíhám a na vrcholu Wildseeloderu (nejvyššího bodu závodu-2119m.n.m) si beru třetí místo zpět. 
Nyní následuje ta horší část trasy - 12km dlouhý, kamenitý seběh.

Zmíněný seběh

Zpočátku se snažím valit co nohy stačí, i když na skalnatém povrchu je to takové čekání na špatný došlap a zmaření závodu. Naštěstí se nic takového nestává a já si buduji stále větší náskok. 
Zhruba v polovině seběhu se to nohám přestává už dost líbit a začínají to dávat lehce najevo. Lehce koriguji rychlost, abych si je neodvařil moc brzo a běžím dál. Na 17. km míjím poslední občerstvovačku (pití mám stále dost a každá vteřinka je drahocenná),  valím to dál.
Tři kilometry před cílem přichází krize, snažím se jí nepoddat, ale je už moc silná. Cítím, že tohle bude ještě hodně těžký boj. Na delší rovince se otáčím a vidím jak si to za mnou už štráduje další v pořadí. Zkusím zabrat, ale už není moc z čeho brát. Cítím jak se každým krokem přibližuje a cca 1.5km před cílem mě předbíhá. Chvíli se za ním snažím ještě uviset, ale nohy už odmítají spolupracovat, už běžím jen silou vůle. Běžec se vzdaluje.
Do hlavy se vkrádá myšlenka, že mě za chvíli předběhne další. To teda ne. Pro to netrnuji celý rok jak blbec. V dálce slyším zvuky reproduktoru z cíle, což mě dohání k tomu najít někde poslední zbytky sil. Diváci fandí ze všech co jim síly stačí a já vím, že ze sebe už jen kvůli nim musím ještě zkusit přidat. Poslední kilometr běžím kolem 4min/km a v tom už vbíhám na červený koberec a za zvuku svého jména z beden protínám cíl.
V cíli padám na bok a dalších 5 minut nemůžu ani vstát. Jo, dnes jsem do toho dal vše. Pro tyhle momenty to každodenní trenérské martýrium v těch vedrech, deštích, zimách a po práci dobrovolně podstupujeme. Konečné čtvrté místo sice v prvotní moment dost mrzí, bedna byla hodně blízko, ale s odstupem času jsem relativně spokojen a to je hlavní :)

Konečný sumář:
4. místo
23,9km / 1594m převýšení
čas: 2:49:42

Data na Strava - k nahlédnutí zde
web závodu - k nahlédnutí zde

KAT100 byl asi jeden z nejhezčích závodů, který jsem prozatím běžel (hlavně ta část ve vyšší nadmořské výšce) a příští rok se buď sem nebo o pár dní dříve na Grossglockner budu chtět znova určitě vydat. Zde v Tyrolech je to neskutečně krásná a lidmi nezkažená část země.

Poděkování:
Honza Dušánek a jeho dítěti Ještěď Skyrace - jen díky němu jsem se na tomto závodu ocitl. Díky moc za to!
Milan Janata - za vedení v tréninkách a rady, díky kterým si už občas připadám, že i závodím :)
Penzion Haus Gassner - za parádní ubytování a servis
Inov8 CZ/SK - za jejich perfektní obutí
Všem kdo drželi palce a v neposlední řadě taky mým spolucestovatelům, díky kterým byla tato dovolená tak zábavná!