Vyking trail aneb jak jsem to dvakrát zakufroval

Vyking trail aneb jak jsem to dvakrát zakufroval

Délka: 21,1 km (já 27,05km)                               Čas: 02:38:22

Povrch:Lesní cesty,skály,náročný terén               Průměrné tempo : 5:50 min/km

Web závodu: Odkaz

Záznam trasy: Odkaz

                        Převýšení trati

První ročník Vyking trailu se konal v místech Svratky,kde to mám tuze rád hlavně v zimě.Bývají zde parádní podmínky pro běžky a hlavně opravdu nádherná příroda. Letos se konaly dva závody Vyking trailu a to na maratonské a půlmaratonské trati a zároveň se konal několikátý ročník vyking krosu na tratích 5 a 10 km.

Po shlédnutí mapy cca 14 dní dal najevo, že trať povede přes všechny zdejší perly jako například Devět Skal, Milovské perníčky, Křižánky atd. První pro mě problém nastává, když se dozvídám, že se poběží podle mapy. V podstatě takový zjednodušený orientační běh. Už tehdy jsem tušil problémy, které nakonec opravdu přišly J

Na místo dorážíme s Mařkou cca hodinu a půl před startem a nevítá nás zrovna přijatelné počasí. Teplotu 5 stupňů a drobné mrholení by člověk přežil, ale vítr přes 40 km/hod byl vskutku nepříjemný. Naštěstí v lesích moc silně nefoukalo a na volných pláních to člověk překousl. Po nutné registraci, mírném rozcvičení se blížíme ke startu. Ještě pár nezbytných informací k vysvětlení trati. Zejména informace, že na první kontrole se trať rozděluje na půlmaratonskou a maratonskou se později jevila jako důležitá informace.

Výstřel. Start. První kilometry se běží z kopce, ale vzhledem k tomu, že na trati je to samý kámen, kořen, skála, tak člověk pokud nechce přijít k úhoně nemůže naplno projevit svoji celou rychlostní složku. V takovém prostředí se běží krásně a nakonec i to tempo je poměrně slušné. V tom přibíháme na první kontrolu, kde člověk ztrácí chvíli času ražením. Přeci jen se běželo ještě ve skupinkách a byly zde jen jedny kleště. Hlavně se tady rozděluje trať jak nám bylo před startem vysvětleno. Škoda, že si na to člověk nevzpomněl J Ať už tím, že běžím dále za skupinkou lidí nebo tím, že se mě líbil vcelku prudký seběh dolů se vydávám na maratonskou trať. Po seběhnutí celého kopce cca 750 m koukám do mapy a zjišťuji problém, jsem na špatné trati, takže mě nezbývá než celých 750 m prudkého kopce vyběhnout zpět. Tím samozřejmě člověk ztrácí spoustu času a hlavně sil.

Dobíhám zpátky ke kontrole a zde zrovna razí do mapy spolubojovnice Mařka. Prohodíme pár slov a úprkem se snahou dohnat co nejvíc ztracených chvil se vydávám už na správnou trať. Naštěstí zde vždy v dálce vidím alespoň jednoho běžce, takže nemusím moc řešit v těchto místech mapu. Trať je v této části hodně kamenitá, takže stahování náskoku a předbíhání lidí nejde tak rychle. Přesto na dalších 5 km, které vedou přes Křižánky předbíhám postupně 10-15 lidí. Nevýhoda v tom, když člověk někoho předběhne je ta, že pak musí spolupracovat daleko víc s mapou, aby věděl kudy běžet.

S blížícím prudkým stoupáním mě je jasný, že se blížíme k devíti skalám-nejvyššímu bodu na trati a zároveň k druhé kontrole a jediné občerstvovačce. Trať je zde tak prudká a kamenitá, že běžet se opravdu nedá, takže snad všichni volí rychlochůzi. To už jsme na občerstvovačce, kde je připraven košík s banánama, pomerančema, rozinkama a tabulkou čokolády. Teplého času zde už moc nebylo, ale byla zde i možnost nabrání vody ze studánky.

Na další kontrolu se dostáváme brzy. Říkám si jak trať krásně ubíhá, ztrátu jak jsem celkem dohnal, když vbíháme na pole, kde za prvé solidně fouká protivítr a hlavně je zde místo s podmáčenou plouchou přes celou trať. Oběhnout to nebylo moc kudy, tak se vydáváme přes. V tom se zabořím po kotníky do míchanice vody a bahna. Noha si začne v botě hned krásně čvachtat. Nic příjemnýho v tom skoro zimním počasí. V těchto místech dobíhám a předbíhám 4-člennou skupinu lidí a to už se dostáváme do pro mě kritického místa. Křižovatka, automaticky běžíme společně s jedním běžcem směrem, kterým si myslíme, že je správný a za námi pár dalších lidí. Přidávám na tempu a skupince se vzdaluju. Nikdo přede mnou, takže studování mapy je opět na mě. Běžet po žluté turistické stezce se jeví v pohodě. Další prudké stoupání. Říkám si, že to se asi budeme pomalu blížit k cíli, kde má stoupání být. Omyl. Jsme zpět kousek u devíti skal aneb 2,5 km do prudkého kopce zbytečně a hlavně šance na jakýkoliv slušný čas.

Obracím se a běžím zpět. Po asi 100 metrech potkávám běžce, kteří udělali stejnou chybu. Společně se bavíme, kde jsme udělali chybu. Nikam se už neženeme, rychleji vyklusáváme a užíváme přírodu. Dostáváme se na krizové místo, kde se tentokrát vydáváme už správným směrem a dobíháme do Svratky, přes náměstí směr zámeček Karlštejn, kde  byl start i cíl. V tom nás do očí a nohou bouchne poslední za to hodně výživný kopec. Alespoň, že vede kolem golfového hřiště a je na co se dívat. Nakonec se přes všechno utrpení dostáváme do cíle. S časem přes 2,5 hodiny, s 6 kilometry naběhanými navíc a se spousty zbytečně nastoupenými kilometry.

To nic nemění na tom, že závod, atmosféra a trať to byla vskutku nádherná. Že se v mém případě závod mění spíš na kvalitní horský trénink je vedlejší neboť jak se říká, když nejde o zdraví, jde o ….. . To dokumentuje i sanita v cíli, která odváží jednu závodnici dle ostatních s vyvrtnutým kotníkem, tak snad vše dobře dopadlo.

Příští rok určitě znova, pokud se bude závod konat. Všem kdo má rád horské či běhy v přírodě tento závod doporučuji. Je zde i na výběr ze všech délek trati. Jen bacha pro ty kdo má problémy s orientací v terénu, aby místo maratonu neběžel nakonec ultramaraton J

Mapa trasy

Stoupání na Devět skal

Foto od Mařky a Tj maraton Svratka.

Odkaz

Hradecký půlmaraton s RWTTC

Hradecký půlmaraton aneb běh s těmi,kteří sami nemohou.

O možnosti běžet v Hradci s RWTTC se dozvídám na facebooku v pardubické Rungo skupině,kde nás Ondra oslovuje,jestli nechceme udělat dobrý skutek a běžet pro děti a s dětmi.Přiznávám se,že o této organizaci jsem neměl ani páru,ale pro přečtení na oficiální stránkách zde a po krátkém vysvětlení s Ondrou o co vlastně jde neváhám ani chvíli a přislibuji účast.

V den "závodu" jsem z této nové zkušenosti nervóznější než před prvním maratonem.Na místo docházím zhruba hodinu a půl předem s tím,že jsem zatím první účastník.Nakonec se nás schází 11 běžců na dva vozíky. Zakupuji jednotné triko a přidávám nějakou kačku navíc ( peníze jdou na koupi nových vozíků). Odměnou za to je ještě dárek v podobě gumového náramku též s logem RWTTC.

Před startem se seznamujeme s těmi,o které tu dnes jde především,dětmi.Každý nám vypráví jak se jmenuje,co ho baví atd.Rozdělujeme se na dva týmy - neoficiálně označeny jako rychlejší a krásnější.Před startem stihneme ještě krátké rozběhnutí, v tomto případě ne kvůli prohřátí svalů,ale aby si všichni vyzkoušeli tlačení vozíků a pak nepřeklopili piloty v první zatáčce a hlavně aby si děti vyzkoušely jestli se jim dobře sedí,nikde je nic netlačí a celkově se doladily poslední mouchy.

Poté následují doporučení od těch,kteří s vozíky už běželi,například strategie běhu.Že jeden tlačí vozík,další dva běží vedle a 2-3 lidi běží před vozíkem a prorážejí tunel,což není vždy jednoduché.Dost běžců v dnešní moderní době používá nejrůznější vychytávky včetně mobilů a mp3 se sluchátky,takže v podstatě nereagují na okolí.Zde musí pomoci lehké poklepání na rameno,či v ojedinělém případě i lehké poplácnutí po zadečku (asi nemusím zdůrazňovat v kterém případě :-)). Nakonec ale všichni s ochotou udělají cestu,i když čím dál blíže k cíli to je pro některé jedince co sotva pletou nohama větší problém.

Chvíle do startu, a již rozdělení do skupinek,každá se svým favoritem jdeme do startovní koridoru úplně dozadu.Skupina,ve které se nacházím má na starosti dopravit do cíle Míšu,známého velkého fanouška pardubického hokeje. Ještě před startem se Míši ptám,jestli si pamatuje na Kryštofkemp,kde nás jeho skupina přátel porazila ve fotbálku na nafukovacím hřišti.To jsem neměl dělat.Míša si očividně pamatuje a tak jsem po zbytek dne terčem posměchu jak nás vyklepli.Přidává k tomu i výrazy,že jsme tam padali jako hrušky,ale za tu radost v jeho očích to stojí.Poslední společná fotografie a jde se na to!

Startem projíždíme v době,kdy nejrychlejší závodníci mají už první kilometr za sebou,ale jak jsem již říkal,nikomu z nás dnes o čas nejde.Jak se posunujeme tratí,se postupně střídáme v tlačení vozíku  všude získáváme velký ohlas spojený s bouřlivým fanděním a lichotkami pro Míšu.Za hecování ať běžíme rychleji,předbíháme spousty lidí,kteří nás na občerstvovačkách či předávkách štafet předbíhají zase zpět.Priorita zde je,aby se i děti pořádně napily,najedly či došly na wc. Zhruba v půlce trati se v druhé skupince mění děti ve vozíku.U nás zůstává Míša od startu do cíle,protože jedno dítko těsně před startem odpadlo.Míša,ale s přehledem dává celý půlmaraton.Chvílemi se projevuje i jeho škodolibost,kdy u občerstvovacích stanic a v místech větší shluku lidí začíná skandovat Pardubice olé a další pokřiky na podporu pardubického hokeje,což v Hradci moc rádi neslyšejí :-)

S blížícím cílem se zvětšuje větší povyk fandících lidí kolem trati a taky povzbuzování samotného Míši,který by chtěl stále přidat na rychlosti.Ostatně kdyby jsme ho poslouchali vždy,když chtěl zrychlit,tak by jsme do cíle doběhli ve světovém rekordu :-)

Těsně před cílem se srovnáváme do skupinky a zhruba 10 metrů před cílovou páskou zastavujeme.Zde na nás už čeká Míšův tatínek,aby vyndal Míšu z vozíku a Míša za jeho pomocí sám protnul cílovou pásku.V tom okamžiku se aplausem otřásá celé Hradecké náměstí.Jsme v cíli.

Po konci se prodíráme ještě ke stánku RWTTC,kde si společně a s rodiči vyměňujeme zážitky a slibujeme si,že se potkáme v podobném složení opět v dubnu na pardubickém půlmaratonu.Za povídání slyšíme obrovský rachot a je nám jasné,že cílem probíhá druhá naše skupina s vozíkem. S Míšou se poté  loučím ještě osobně s tím,že se potkáme v dubnu na Perštýnském náměstí při oslavách pardubického titulu a že na dalším Kryštofkempu se můžou těšit na odvetu ve fotbálku. :)

PS.
Za sebe můžu říct,že běh s RWTTC předčil moje očekávání hlavně atmosférou.Byli zde lidi,kteří běželi takhle dlouhý závod poprvé,kteří běželi se zdravotními problémy,ale nikdo nemohl z principu vzdát.Baví mě navíc všem ,kdo se ptá na výsledek umístění a čas odpovídat,že jsme to zvládli pod 2 hodiny.Dost lidí se začne posmívat do té doby než se dozvědí pro co a pro koho jsme běželi.Tímto děkuji Ondrovi a dalším běžcům z party za neskutečný zážitek.

PS2.
Pokud by chtěl někdo pomoci RWTTC,jak příspěvkem,tak dobrovolnictvím,více se dozví zde
Pokud by chtěl někdo pomoci přímo Míšovi s bojem proti dětské mozkové obrně,tak více se dozví zde

Pár fotek od Martina Krátkého.

Kunětická devítka - 8.10.2014

Kunětická devítka - 8.10.2014

Základní informace

Délka: 8,8 km                                             Čas: 00:37:45
Povrch: Kros                                               Průměrné tempo: 04:16 min/km
Web závodu:Odkaz                                    Průměrný tep: 174
Záznam trasy: Odkaz                                  Umístění: 14/47

Výsledky závodu: Odkaz
Fotogalerie: Odkaz

Další a pro mě první závod Kunětické devítky se konal za příznivého počasí ve středu v podvečer.Trať vede kolem Kunětické hory do Němčic,podél Labe zpět ke Kuňce,kdy ve druhé polovině je značné stoupání jak je vidět na odkazu Garminu.Cesta je to ale nádherná a zvládne jí klidně s mezichůzí při výšlapu na Kuňku každý.

40. CKP Cena Nasavrk 2014

Nasavrky 2014

Základní informace

Délka: 21,0975 km                   Čas :01:41:36

Povrch: silnice                           Průměrné tempo: 4:48/km

Web závodu: Odkaz                 Průměrný tep: 172

Záznam trasy: Odkaz                Umístění: 73/231

Zpočátku jsem na tomto půlmaratonu ani nechtěl startovat vzhledem k neformě díky jarnímu zranění a únavě z pražského maratonu 14 dní zpátky, ale nakonec zvítězilo srdce. V obcích kolem Ležáků jsem strávil v podstatě celé své mládí a i teď se sem v každém volném čase vracím a znám zde snad každý kámen či strom. I proto jsem se rozhodl, že trať si pudu proběhnout,  i kdybych jí měl celou jen vyklusat. Půlmaraton se běží na obrátkové trati z Nasavrk do Ležáků přes obce Ochoz, Švihov, Miřetice, Dachov. V těchto obcích je vždy skvělá atmosféra. Obzvláště v obci Miřetice se vždy u trati sejde snad celá vesnice a mohutně povzbuzuje. Nejvíce na vás ale dýchne atmosféra v samotných Ležákách. Příběh o vypálení Ležáků a Lidic dnes zná asi každý a když člověk všude vidí ty náhrobní pomníky v místě bývalých budov, tak to s vámi prostě zatřese. Vřele doporučuji například film Ležáky 42.

K tomu, že jsem závod nebral vážně a nebyla zde tentokrát snaha zaběhnout co nejlepší čas napovídal fakt, že jsem v sobotu den před závodem ráno absolvoval cca 14 km na kolečkových bruslích. Nikdy nechoďte po 4 letech na brusle zrovna před běžeckým závodem, budete toho litovat. Já litoval v podobě strhnutého puchýře mezi patou a kotníkem, tedy v místě kde vás noha dře při každém běžeckém kroku. A aby toho nebylo málo, po tomto zážitku jsem absolvoval ještě hodinový tenis, kdy se antuka dostala do rány a taky tomu dvakrát nepomohla J

Samotný závod začínal v 11 hodin. Na místo dorážím kolem 9:15 a jdu se hned prezentovat. U prezentace to rychle odsýpá a za 2 minuty je hotovo. Zbývá spousta času do startu, tak vyrážím kouknout na náměstí  jaké novinky si pro nás výrobci bot a všelijakých běžeckých doplňků tentokráte připravili.

Poté rychlé přestrojení do běžeckého, rozklusání, protažení, abeceda, pár rychlejších novinek a už jsme na startu. Zde si poslechneme ještě hymnu na počest 72 let od vypálení Ležáků, představení největších favoritů závodu a jdeme na to.

Na startu je dle komentátora 231 závodníků a teplota cca 24 stupňů a jasná obloha. Vzhledem k tomu, že na trati se nedá kde schovat do stínu a vzhledem k profilu trati se super rychlé časy očekávat nedají.

Jak napovídá obrázek profilu trati tak první 2 km jsou vesměs z kopce, kdy obzvlášť první kilometr je hodně prudký a po dlažbě, tak zde se vyplatí dát si pozor na zranění. Většina závodníků to hned po startu nakopne a běží obrovským tempem. Já si hlídám své, protože v tomhle počasí by bylo smrtící to přepálit. Po 2 km vbíháme do první vesnici – Ochoz. Zde míjíme hospůdku se zahrádkou, která je přeplněná lidmi s krásně naplněnými půllitry pivem. Ach ta závist je špatná vlastnost J Při myšlence na pivo vbíháme zhruba na 4-5 km do další obce – Švihov. Zde je první občerstvovací stanice. Voda a houbička je v tomhle vedru samozřejmostí.

Cesta krásně odsýpá mírně vlnitou tratí ( asi nejrovinatější  část závodu) tak je čas za běhu i prohodit pár vět s jedním „soupeřem“. Trať  za pokecu ubíhá a už se blížíme k druhé občerstvovací stanici do Miřetic. Zde je v nabídce opět voda, houbičky + iontové tabletky. Jednu tedy zkouším. Kupodivu chutná i dobře J Atmosféra zde opět neuvěřitelná a lidi ženou všechny závodníky kupředu.

Za Miřeticema je první poněkud větší stoupání přes obci Dachov. Naštěstí hned po výběhu na kopec je seběh dolů, tak si člověk hned odpočine a nabere ztracené síly. Zde potkáváme první závodníky, kteří běží už zpátky po obrátce. Nám k ní chybějí  ještě  cca 2 km. Vbíháme do Ležáků a zde se člověk opravdu jen kochá J. Kousek za Ležákama je obrátka a vzhůru tu samou část zpátky. Bohužel druhá polovina trati je více do kopce. Jak se nakonec ukáže pro mě jen dobře.

V prvních kopečkách na cestě zpět přebíhám vcelku dost lidí, až mě děsí jestli jsem nepřecenil své síly, ale běží se opravdu lehce. Za Miřeticemi u občerstvovací stanice předbíhám posledního závodníka, kterého jsem měl v té době nadohled. Na rovince za vesnicí zjišťuji, že na další  mě chybí cca 400-500 metrů, což je už hodně. Jaké je překvapení, když se k nim stále přibližuji a poblíž další a poslední občerstvovačky je dobíhám. Zde běžím kousek s nimi, ale sil je dost, tak se vydávám kupředu pokusit se doběhnout další skupinku. To se daří u obce Ochoz, tedy asi 2,5 km před cílem. Zde také začíná poslední zpočátku táhlé a poslední kilometr hodně prudké stoupání na náměstí. To mě dnes vyhovuje a tak zde předbíhám ještě dost lidí. Při pohledu na tepovku se trochu zděsím (192 tepů-ale v tomhle krpálu se není co divit)a už slyším hudbu a komentátora z náměstí. Zde pokus o sprint, kousek před cílem plácnutí s moderátorem a jsme v cíli.

Zde přebíráme nádherné pamětní medaile. Je zde také neomezené množství iontového nápoje což k vedru všichni kvitují. Poté jdu odevzdat čip na místo prezentace a dostávám tašku se sportovními ponožkami a běžeckým tubusem, který se dá použít jako čelenka, ochrana hlavy před vedrem či v zimě na ochranu krku před mrazem. Jaká příjemná změna  po všech těch trikách, které už nemám ani kam dávat J Vzhledem k dalšímu programu a práci jsem nucen hned odjet domů a nečekat na vyhlášení. Loučím se s příslibem, že příští rok budu opět na startu, i kdybych měl závod odskákat na jedné noze J

Nasedám do auta a odjíždím. Ten nejemotivnější zážitek teprve nastává, když cestou potkávám běžeckou legendu Jirku Soukupa. Neskutečný co v tomhle věku a v jakých podmínkách dokáže běžet. Ne jeden z nás si říká, kéž by nám to v 87 letech taky tak běhalo J

+ tradice a atmosféra, která na vás dýchne v Ležákách
+ výsledný čas – vzhledem k tomu, že jsem se šel pouze zúčastnit bez žádného cíle se povedlo zlepšit              o minutu a půl oproti minulému ročníku, kdy jsem běžel „naplno“
+ nádherná originální medaile

- puchýř na noze z bruslí, který první kilometry hodně limitoval v pohybu než si tělo zvyklo na bolest
- zbytečně velké vedro, moc slunka a málo stínu J

   

                        

Originální medaile

       

Občerstvovačka

Volkswagen Maraton Praha 2014

Volkswagen Maraton Praha 2014

	Základní informace
Délka:42,195km			Čas: 04:07:59
Povrch:Zpev.trasa			Průměrné tempo : 5:53/km
Web závodu:		Odkaz	Průměrný tep: 150
Záznam trasy:		Odkaz	Umístění: 3317/10192

Vše začalo 25.září 2013,kdy jsem se konečně odhodlal vyzkoušet maratonskou trať a zaplatil registraci na pražský maraton.

První a zároveň velká komplikace přišla na přelomu ledna a února, kdy začalo pobolívat pravé tříslo. Běhat či provádět jinou fyzicky náročnější aktivitu s tím nebylo možné, proto přišel na řadu klidový režim. Po nějakých 20 dnech vyběhnutí. První kilometry vše v pořádku, ale po 5 kilometru vše na novo, tak přišla na řadu návštěva lékaře a tím vyloučení tříselné kýly a napsaní rehabilitací a rázových vln. Nutno říct, že ty opravdu zabraly a ani po maratonu není s tříslem problém (klep, klep, klep). Co bylo horší, že místo hlavní přípravy jsem nemohl přes 2 měsíce běhat, takže místo plánovaného času na 3:30:00 nastal nový cíl – přežít.

Do maratonu už moc dní nezbývalo, takže nebyla možnost něco dotrénovat. Stihl jsem jen pár 8-10 km běhů a jeden delší běh (32km) na vyzkoušení třísla.

Nastal den D a tím byl sobotní odjezd do Prahy. Po prvním poznání „soupeřů“ v Expu jsem měl chuť vše zabalit a jet domů J. Nakonec zvítězil rozum. Startovní balíček vyzvednut, běžecké novinky prohlédnuty a vzhůru na večeři. K ní jen lehčí pikantnější špagety s jedním pivkem na trávení J Jinak osobně na nějaké diety kašlu a běhám na knedlo zelo a další jídla co se najdou v lednici, jen ke všemu sním strašné množství zeleniny. Žádné běžecké přípravky taky nevyužívám s vyjímkou Anticrampu od Nutrendu ( hořčíkové kapsle proti křečím). Ty jsem si vzal v pátek,sobotu i v neděli před závodem po dvou kusech.

Spát jsem šel kolem 22:30 (ještě jednou díky hostitelce za ubytování).Ráno budíček v 6:50, lehká snídaně – musli tyčinka a banán, přelepit bradavky leukoplastí proti rozedření, namazat nohy, třísla vnitřní stranu stehen vazelínou proti puchýřům a vzájemnému tření a  vzhůru na místo dění. Cestou v metru potkávám běžeckou kolegyni, takže cesta ubíhá rychle a už stojíme na místě. Do šatny se převlíknout, hodit batoh do úschovny (vše bez čekání) a dojít si naposled na wc. Zde nastal první problém. U všech toalet byly velké fronty, které se vůbec neposouvaly, takže nastal plán B a to nají po cestě z Václaváků na Staromák nějakou hospodu. Po delším hledání se zadařilo a už nebránilo nic tomu se připojit do koridoru G.

Výstřel, první tóny Vltavy od Bedřicha Smetany, což byl hodně emotivní zážitek a jdeme na to. Zatím opravdu pouze jdeme, protože had z běžců byl opravdu dlouhý (startovalo 10 000 běžců).Kolem startu se had konečně rozbíhá. Po nějakých 400 metrech od startu slyším poprvé svůj fan club a jejich mohutné podporování (to nejlepší od nich ale teprve přijde). První kilometry jsou hlavně o tom o nikoho v tý mase nezakopnout než se to roztrhá. Mezi 2 a 3 kilometrem běžíme přes Karlův most a je to první a zároveň asi poslední místo, jsem schopen se kochat výhledem. Po nějakých 3,5 km první osvěžovací stanice (Mattoni a houbičky na zchlazení). Tuto stanici pouze míjím a pokračujeme dál zatím v tempu kolem 5:30 na minutu. Toto tempo se daří držet celkem v pohodě do cca 28 kilometru.

Pokračujeme kolem Vltavy  přes nábřeží Edvarda Beneše až k Libeňskému mostu. Na 6 km první občerstvovací stanice. Na každé se nacházela Mattonka, iontový nápoj, pomeranče, banány, cukr, sůl, houbička na ochlazení, takže výběr více než dobrý. Obvykle jsem využíval iontový nápoj a mattoni, zhruba půl na půl a vždy jsem si vzal kousek banánů či pomeranče na doplnění energie. S přibývajícím množstvím kilometrů jsem banán asi 2-3 obalil i v soli, abych jí v těle doplnil. Houbičky na ochlazení hlavy a zátylku s přibývajícím množstvím uběhnutých km byly samozřejmostí.

Na zhruba 12 kilometru potkávám opět fan club a již z dálky se nese známá fotbalová melodie s přizpůsobeným textem přímo pro mou osobu J. To člověka opět nabudí energií, takže se pár dalších kilometrů běží samo. Proběhnutí Staromákem a vzhůru podél Vltavy na druhou stranu. Cestou potkávám protiběžící Anežku Drahotovou a neskutečný co tahle holka dokáže. Probíháme pod Vyšehradem a vzhůru zpátky k Palackému mostu. Cestou probíháme značkou půlmaratonu. Na tomto mezičase jsem něco málo přes 2 hodiny.

Na 27 kilometrů přichází první, ale ne nějak vůbec závažná krize, ta pravá přijde až na 34 kilometru. Před tím mě ale ještě čeká neuvěřitelné vystoupení povzbuzujících kamarádů. Zhruba na 33 kilometru slyším už v dálce mohutný řev. Původní domněnka, že jde o moderátora je záhy zažehnána. To jen kamarádi vytváří v tunelu atmosféru, kterou by záviděly i balkánské fotbalové a basketbalové týmy! Taky je potřeba říct, že tuto atmosféru vytváří pro všechny běžce a ne jen pro mě, čímž si vyslouží neskutečné množství zvednutých palců! Klobouk dolů před nimi!

Na tomto místě odhazuji gel carbosnack, který jsem do teď nepoužil a rozhodl se, že i přes krizi poběžím na přírodno J. Na 34-35 kilometru přichází slavná maratonská zeď a nějak nevím co v tu chvíli dělat. Přichází neskutečný zpomalení, což doprovází křeče v žaludku, nohy a lehká bolest hlavy. Od této doby nepočítám v hlavě kolik zbývá do cíle, ale kolik zbývá do dalšího kilometru. Kolem 36 kilometru mě na občerstvovačce předbíhá vodič na 4 hodiny a to už vím ,že je zle neboť čas pod 4 hodiny se nepodaří. Škoda, celý závod byl rozběhnut na nějakých 3:50:00 do slavné zdi. Zhruba na 40 si odskakuju k jednomu stromu v parčíku vykonat potřebu (ne že bych tak nutně potřeboval, ale  spíš jsem nějak nemohl dát a potřeboval si lehce odfrknout). V této době jsem pokračoval i po občerstvovačce asi 100 metrů v chůzi, krize byla v plné síle a nebýt všech fandících lidí u trati, asi by se člověk nehecnul a v té chůzi pokračoval dál. Každým krokem jsem čekal jestli budu zvracet nebo ne, protože vysílené bylo opravdu velký. To už ale vbíháme do Pařížské ulice a chybí necelý kilometr do cíle. Zde naposled potkávám své podporovatele, ale už není ani síla jim pokynout či k nim udělat vůbec nějaký pohyb. To už člověk vidí modrý koberec a s tušením, že to dá se snaží užívat konec maratonu, ale při těch problémech to moc nejde. Čas proběhnutí 04:07:59 je zklamání, ale taky důkaz, že s dvouměsíčním výpadkem a během v podstatě z fleku na víc není.

Po doběhu přebrání účastnické medaile, folie proti nachladnutí a flašce pití se svaluji k plotu a 10 minut se mnou nikdo ani nehne. Poté se snažím přesunout na Václavské náměstí do šatny, ale cestou si musím ještě na 10 minut sednout neboť křeče ne a ne odejít. Po krátkém odpočinku už to jde, takže vzhůru do úschovny a do šatny. Opět vše bez čekání. Vyrytí iniciálů na medaily, což zabralo asi 5 minut a vzhůru za známými. Následuje vyprávění dojmů, vzájemné komplimenty, přesun na oběd a odjezd do Pardubic. Tím považuji Maratonský víkend za ukončený J

Příští rok znova, snad už s pořádným tréninkem a hlavně časem.
Uběhnutým maratonem se posouvá další sen. Vyzkoušet a uběhnout za pár let ultramaraton J

Záznam z garmina:
http://connect.garmin.com/activity/497995799

+ Neskutečná podpora vlastních fanoušků podél trati
+ Podpora od cizích fanoušků v průběhu celého maratonu a vůbec celá atmosféra
+ Podpora desítek kamarádů přes internet či sms
+ Počet občerstvovacích stanic  a celkově celého maratonu
+ splnění snu zaběhnout si maraton

- Výsledný čas

Pro pobavení – minimálně ve ¾ myšlenek jsem se po doběhnutí našel J
http://cilichili.cz/blog/99-myslenek-ktere-vam-bezi-hlavou-pri-maratonu/

Věrní podporovatelé :-))

Na 12. km bylo stále spousty sil i na úsměvy :-)

Hledání Ultra

Příběh o Rich Rollovi a poznání,že nikdy není pozdě začít nový život.Příběh o tom,jak jednoho dne mizerná fyzická kondice,nadváha a pouhých 8 schodů rozhodlo o změně životního stylu.Ten započal očistnou kůrou a vegetariánstvím,které posléze přechází ve veganství a prvním (neplánovaně) dlouhým výběhem do přírody,které ho učarovalo natolik,že mu už nedovolilo vrátit se zpět do starých zajetých kolejí.
Rich popisuje dlouhou životní cestu,kdy byl chvíli na výsluní a plaveckým šampionem ve své věkové kategorii a kdy se o něj předháněly vysoké školy s nabídkami stipendia až po naprostý dopad na dno při vypití prvního piva na ex a poznání,že alkohol sbližuje lidi.Do té doby měl Rich právě se sbližování a navazováním kontaktů veliké problémy.Postupně Rich boj s alkoholem prohrává a z nadějného sporotvce se stává troska,která končí až dlouhou hospitalizací v alkoholické léčebně,kam se dostává po dlouhém přemlouvání rodičů,ale hlavně svým prozřením,že takhle to dále už prostě nejde.
Toto prozření pokračuje zjiště,že ho láska ke sportu neopustila a začne se pod dohledem trenéra připravovat na první ultratriatlon.jeho hlavním cílem je zdolat a neřešit cílový čas.O rok později už má za cíl zlepšit svoje časy a skončit na co nejlepších místech.Podaří se mu to?
Tyto výzvy však richovi nestačí a tak si s kamarády vymyslí výzvu EPIC 5. Pět absolvovaných ultratriatlonů v pěti dnech na pěti různých ostrovech.Hodně náročná akce jak po fyzický,psychické,oragnizační stránce.Dostanou se až do cíle?Absolvují pět ultratriatlonů v pěti dnech?
Tato kniha není pouze o plavání,cyklistice,běhu a sportu takovém,ale o životním zjištění a zamyšlení se nad sebou.Ať už nad vlastním chováním,životním stylem,stravou atd.Kniha o tom jak se z člověka,který si neuměl představit život bez hranolků,hamburgerů piva stane vegan a jeden z nejlépe fyzicky připravených člověků na světě.

                                                  (foto,na kterém je vidět změna po 1-2 roce)

                                   

Začátek

Je to už nějaký ten rok co jsem poprvé vyběhl.Tenkrát ještě v rámci letní přípravy na hokejbal ( jak se později ukázal,začal běh nad hokejbalem postupně vyhrávat),ikdyž v dnešní době provozuji oba sporty.
Sem tam se člověk zůčastní závodů či zajímavých historek z "natáčení" a má chuť se o to podělit s ostatními a jelikož ne všichni kamarádi mají pro běh a sport pochopení,tak proto vznik blogu.Jen číst příspěvky ostatních a sám se nevyjádřit mě už nebavilo.Dnešním dnem se to ale změnil.
Ať se vám zde tedy líbí a pokud se vám nějaký ten článek bude či nebude líbit,nebojte se vyjádřit svůj názor :-)