Pida11 - běh, hory a jiné pošetilosti :-): května 2014

Nasavrky 2014

Základní informace

Délka: 21,0975 km Čas :01:41:36

Povrch: silnice Průměrné tempo: 4:48/km

Web závodu: Odkaz Průměrný tep: 172

Záznam trasy: Odkaz Umístění: 73/231

Zpočátku jsem na tomto půlmaratonu ani nechtěl startovat vzhledem k neformě díky jarnímu zranění a únavě z pražského maratonu 14 dní zpátky, ale nakonec zvítězilo srdce. V obcích kolem Ležáků jsem strávil v podstatě celé své mládí a i teď se sem v každém volném čase vracím a znám zde snad každý kámen či strom. I proto jsem se rozhodl, že trať si pudu proběhnout, i kdybych jí měl celou jen vyklusat. Půlmaraton se běží na obrátkové trati z Nasavrk do Ležáků přes obce Ochoz, Švihov, Miřetice, Dachov. V těchto obcích je vždy skvělá atmosféra. Obzvláště v obci Miřetice se vždy u trati sejde snad celá vesnice a mohutně povzbuzuje. Nejvíce na vás ale dýchne atmosféra v samotných Ležákách. Příběh o vypálení Ležáků a Lidic dnes zná asi každý a když člověk všude vidí ty náhrobní pomníky v místě bývalých budov, tak to s vámi prostě zatřese. Vřele doporučuji například film Ležáky 42.

K tomu, že jsem závod nebral vážně a nebyla zde tentokrát snaha zaběhnout co nejlepší čas napovídal fakt, že jsem v sobotu den před závodem ráno absolvoval cca 14 km na kolečkových bruslích. Nikdy nechoďte po 4 letech na brusle zrovna před běžeckým závodem, budete toho litovat. Já litoval v podobě strhnutého puchýře mezi patou a kotníkem, tedy v místě kde vás noha dře při každém běžeckém kroku. A aby toho nebylo málo, po tomto zážitku jsem absolvoval ještě hodinový tenis, kdy se antuka dostala do rány a taky tomu dvakrát nepomohla J

Samotný závod začínal v 11 hodin. Na místo dorážím kolem 9:15 a jdu se hned prezentovat. U prezentace to rychle odsýpá a za 2 minuty je hotovo. Zbývá spousta času do startu, tak vyrážím kouknout na náměstí jaké novinky si pro nás výrobci bot a všelijakých běžeckých doplňků tentokráte připravili.

Poté rychlé přestrojení do běžeckého, rozklusání, protažení, abeceda, pár rychlejších novinek a už jsme na startu. Zde si poslechneme ještě hymnu na počest 72 let od vypálení Ležáků, představení největších favoritů závodu a jdeme na to.

Na startu je dle komentátora 231 závodníků a teplota cca 24 stupňů a jasná obloha. Vzhledem k tomu, že na trati se nedá kde schovat do stínu a vzhledem k profilu trati se super rychlé časy očekávat nedají.

Jak napovídá obrázek profilu trati tak první 2 km jsou vesměs z kopce, kdy obzvlášť první kilometr je hodně prudký a po dlažbě, tak zde se vyplatí dát si pozor na zranění. Většina závodníků to hned po startu nakopne a běží obrovským tempem. Já si hlídám své, protože v tomhle počasí by bylo smrtící to přepálit. Po 2 km vbíháme do první vesnici – Ochoz. Zde míjíme hospůdku se zahrádkou, která je přeplněná lidmi s krásně naplněnými půllitry pivem. Ach ta závist je špatná vlastnost J Při myšlence na pivo vbíháme zhruba na 4-5 km do další obce – Švihov. Zde je první občerstvovací stanice. Voda a houbička je v tomhle vedru samozřejmostí.

Cesta krásně odsýpá mírně vlnitou tratí ( asi nejrovinatější část závodu) tak je čas za běhu i prohodit pár vět s jedním „soupeřem“. Trať za pokecu ubíhá a už se blížíme k druhé občerstvovací stanici do Miřetic. Zde je v nabídce opět voda, houbičky + iontové tabletky. Jednu tedy zkouším. Kupodivu chutná i dobře J Atmosféra zde opět neuvěřitelná a lidi ženou všechny závodníky kupředu.

Za Miřeticema je první poněkud větší stoupání přes obci Dachov. Naštěstí hned po výběhu na kopec je seběh dolů, tak si člověk hned odpočine a nabere ztracené síly. Zde potkáváme první závodníky, kteří běží už zpátky po obrátce. Nám k ní chybějí ještě cca 2 km. Vbíháme do Ležáků a zde se člověk opravdu jen kochá J. Kousek za Ležákama je obrátka a vzhůru tu samou část zpátky. Bohužel druhá polovina trati je více do kopce. Jak se nakonec ukáže pro mě jen dobře.

V prvních kopečkách na cestě zpět přebíhám vcelku dost lidí, až mě děsí jestli jsem nepřecenil své síly, ale běží se opravdu lehce. Za Miřeticemi u občerstvovací stanice předbíhám posledního závodníka, kterého jsem měl v té době nadohled. Na rovince za vesnicí zjišťuji, že na další mě chybí cca 400-500 metrů, což je už hodně. Jaké je překvapení, když se k nim stále přibližuji a poblíž další a poslední občerstvovačky je dobíhám. Zde běžím kousek s nimi, ale sil je dost, tak se vydávám kupředu pokusit se doběhnout další skupinku. To se daří u obce Ochoz, tedy asi 2,5 km před cílem. Zde také začíná poslední zpočátku táhlé a poslední kilometr hodně prudké stoupání na náměstí. To mě dnes vyhovuje a tak zde předbíhám ještě dost lidí. Při pohledu na tepovku se trochu zděsím (192 tepů-ale v tomhle krpálu se není co divit)a už slyším hudbu a komentátora z náměstí. Zde pokus o sprint, kousek před cílem plácnutí s moderátorem a jsme v cíli.

Zde přebíráme nádherné pamětní medaile. Je zde také neomezené množství iontového nápoje což k vedru všichni kvitují. Poté jdu odevzdat čip na místo prezentace a dostávám tašku se sportovními ponožkami a běžeckým tubusem, který se dá použít jako čelenka, ochrana hlavy před vedrem či v zimě na ochranu krku před mrazem. Jaká příjemná změna po všech těch trikách, které už nemám ani kam dávat J Vzhledem k dalšímu programu a práci jsem nucen hned odjet domů a nečekat na vyhlášení. Loučím se s příslibem, že příští rok budu opět na startu, i kdybych měl závod odskákat na jedné noze J

Nasedám do auta a odjíždím. Ten nejemotivnější zážitek teprve nastává, když cestou potkávám běžeckou legendu Jirku Soukupa. Neskutečný co v tomhle věku a v jakých podmínkách dokáže běžet. Ne jeden z nás si říká, kéž by nám to v 87 letech taky tak běhalo J

+ tradice a atmosféra, která na vás dýchne v Ležákách
+ výsledný čas – vzhledem k tomu, že jsem se šel pouze zúčastnit bez žádného cíle se povedlo zlepšit o minutu a půl oproti minulému ročníku, kdy jsem běžel „naplno“
+ nádherná originální medaile

- puchýř na noze z bruslí, který první kilometry hodně limitoval v pohybu než si tělo zvyklo na bolest
- zbytečně velké vedro, moc slunka a málo stínu J

Originální medaile

Občerstvovačka

Volkswagen Maraton Praha 2014

	Základní informace
Délka:42,195km			Čas: 04:07:59
Povrch:Zpev.trasa			Průměrné tempo : 5:53/km
Web závodu:		Odkaz	Průměrný tep: 150
Záznam trasy:		Odkaz	Umístění: 3317/10192

Vše začalo 25.září 2013,kdy jsem se konečně odhodlal vyzkoušet maratonskou trať a zaplatil registraci na pražský maraton.

První a zároveň velká komplikace přišla na přelomu ledna a února, kdy začalo pobolívat pravé tříslo. Běhat či provádět jinou fyzicky náročnější aktivitu s tím nebylo možné, proto přišel na řadu klidový režim. Po nějakých 20 dnech vyběhnutí. První kilometry vše v pořádku, ale po 5 kilometru vše na novo, tak přišla na řadu návštěva lékaře a tím vyloučení tříselné kýly a napsaní rehabilitací a rázových vln. Nutno říct, že ty opravdu zabraly a ani po maratonu není s tříslem problém (klep, klep, klep). Co bylo horší, že místo hlavní přípravy jsem nemohl přes 2 měsíce běhat, takže místo plánovaného času na 3:30:00 nastal nový cíl – přežít.

Do maratonu už moc dní nezbývalo, takže nebyla možnost něco dotrénovat. Stihl jsem jen pár 8-10 km běhů a jeden delší běh (32km) na vyzkoušení třísla.

Nastal den D a tím byl sobotní odjezd do Prahy. Po prvním poznání „soupeřů“ v Expu jsem měl chuť vše zabalit a jet domů J. Nakonec zvítězil rozum. Startovní balíček vyzvednut, běžecké novinky prohlédnuty a vzhůru na večeři. K ní jen lehčí pikantnější špagety s jedním pivkem na trávení J Jinak osobně na nějaké diety kašlu a běhám na knedlo zelo a další jídla co se najdou v lednici, jen ke všemu sním strašné množství zeleniny. Žádné běžecké přípravky taky nevyužívám s vyjímkou Anticrampu od Nutrendu ( hořčíkové kapsle proti křečím). Ty jsem si vzal v pátek,sobotu i v neděli před závodem po dvou kusech.

Spát jsem šel kolem 22:30 (ještě jednou díky hostitelce za ubytování).Ráno budíček v 6:50, lehká snídaně – musli tyčinka a banán, přelepit bradavky leukoplastí proti rozedření, namazat nohy, třísla vnitřní stranu stehen vazelínou proti puchýřům a vzájemnému tření a vzhůru na místo dění. Cestou v metru potkávám běžeckou kolegyni, takže cesta ubíhá rychle a už stojíme na místě. Do šatny se převlíknout, hodit batoh do úschovny (vše bez čekání) a dojít si naposled na wc. Zde nastal první problém. U všech toalet byly velké fronty, které se vůbec neposouvaly, takže nastal plán B a to nají po cestě z Václaváků na Staromák nějakou hospodu. Po delším hledání se zadařilo a už nebránilo nic tomu se připojit do koridoru G.

Výstřel, první tóny Vltavy od Bedřicha Smetany, což byl hodně emotivní zážitek a jdeme na to. Zatím opravdu pouze jdeme, protože had z běžců byl opravdu dlouhý (startovalo 10 000 běžců).Kolem startu se had konečně rozbíhá. Po nějakých 400 metrech od startu slyším poprvé svůj fan club a jejich mohutné podporování (to nejlepší od nich ale teprve přijde). První kilometry jsou hlavně o tom o nikoho v tý mase nezakopnout než se to roztrhá. Mezi 2 a 3 kilometrem běžíme přes Karlův most a je to první a zároveň asi poslední místo, jsem schopen se kochat výhledem. Po nějakých 3,5 km první osvěžovací stanice (Mattoni a houbičky na zchlazení). Tuto stanici pouze míjím a pokračujeme dál zatím v tempu kolem 5:30 na minutu. Toto tempo se daří držet celkem v pohodě do cca 28 kilometru.

Pokračujeme kolem Vltavy přes nábřeží Edvarda Beneše až k Libeňskému mostu. Na 6 km první občerstvovací stanice. Na každé se nacházela Mattonka, iontový nápoj, pomeranče, banány, cukr, sůl, houbička na ochlazení, takže výběr více než dobrý. Obvykle jsem využíval iontový nápoj a mattoni, zhruba půl na půl a vždy jsem si vzal kousek banánů či pomeranče na doplnění energie. S přibývajícím množstvím kilometrů jsem banán asi 2-3 obalil i v soli, abych jí v těle doplnil. Houbičky na ochlazení hlavy a zátylku s přibývajícím množstvím uběhnutých km byly samozřejmostí.

Na zhruba 12 kilometru potkávám opět fan club a již z dálky se nese známá fotbalová melodie s přizpůsobeným textem přímo pro mou osobu J. To člověka opět nabudí energií, takže se pár dalších kilometrů běží samo. Proběhnutí Staromákem a vzhůru podél Vltavy na druhou stranu. Cestou potkávám protiběžící Anežku Drahotovou a neskutečný co tahle holka dokáže. Probíháme pod Vyšehradem a vzhůru zpátky k Palackému mostu. Cestou probíháme značkou půlmaratonu. Na tomto mezičase jsem něco málo přes 2 hodiny.

Na 27 kilometrů přichází první, ale ne nějak vůbec závažná krize, ta pravá přijde až na 34 kilometru. Před tím mě ale ještě čeká neuvěřitelné vystoupení povzbuzujících kamarádů. Zhruba na 33 kilometru slyším už v dálce mohutný řev. Původní domněnka, že jde o moderátora je záhy zažehnána. To jen kamarádi vytváří v tunelu atmosféru, kterou by záviděly i balkánské fotbalové a basketbalové týmy! Taky je potřeba říct, že tuto atmosféru vytváří pro všechny běžce a ne jen pro mě, čímž si vyslouží neskutečné množství zvednutých palců! Klobouk dolů před nimi!

Na tomto místě odhazuji gel carbosnack, který jsem do teď nepoužil a rozhodl se, že i přes krizi poběžím na přírodno J. Na 34-35 kilometru přichází slavná maratonská zeď a nějak nevím co v tu chvíli dělat. Přichází neskutečný zpomalení, což doprovází křeče v žaludku, nohy a lehká bolest hlavy. Od této doby nepočítám v hlavě kolik zbývá do cíle, ale kolik zbývá do dalšího kilometru. Kolem 36 kilometru mě na občerstvovačce předbíhá vodič na 4 hodiny a to už vím ,že je zle neboť čas pod 4 hodiny se nepodaří. Škoda, celý závod byl rozběhnut na nějakých 3:50:00 do slavné zdi. Zhruba na 40 si odskakuju k jednomu stromu v parčíku vykonat potřebu (ne že bych tak nutně potřeboval, ale spíš jsem nějak nemohl dát a potřeboval si lehce odfrknout). V této době jsem pokračoval i po občerstvovačce asi 100 metrů v chůzi, krize byla v plné síle a nebýt všech fandících lidí u trati, asi by se člověk nehecnul a v té chůzi pokračoval dál. Každým krokem jsem čekal jestli budu zvracet nebo ne, protože vysílené bylo opravdu velký. To už ale vbíháme do Pařížské ulice a chybí necelý kilometr do cíle. Zde naposled potkávám své podporovatele, ale už není ani síla jim pokynout či k nim udělat vůbec nějaký pohyb. To už člověk vidí modrý koberec a s tušením, že to dá se snaží užívat konec maratonu, ale při těch problémech to moc nejde. Čas proběhnutí 04:07:59 je zklamání, ale taky důkaz, že s dvouměsíčním výpadkem a během v podstatě z fleku na víc není.

Po doběhu přebrání účastnické medaile, folie proti nachladnutí a flašce pití se svaluji k plotu a 10 minut se mnou nikdo ani nehne. Poté se snažím přesunout na Václavské náměstí do šatny, ale cestou si musím ještě na 10 minut sednout neboť křeče ne a ne odejít. Po krátkém odpočinku už to jde, takže vzhůru do úschovny a do šatny. Opět vše bez čekání. Vyrytí iniciálů na medaily, což zabralo asi 5 minut a vzhůru za známými. Následuje vyprávění dojmů, vzájemné komplimenty, přesun na oběd a odjezd do Pardubic. Tím považuji Maratonský víkend za ukončený J

Příští rok znova, snad už s pořádným tréninkem a hlavně časem.
Uběhnutým maratonem se posouvá další sen. Vyzkoušet a uběhnout za pár let ultramaraton J

Záznam z garmina:
http://connect.garmin.com/activity/497995799

+ Neskutečná podpora vlastních fanoušků podél trati
+ Podpora od cizích fanoušků v průběhu celého maratonu a vůbec celá atmosféra
+ Podpora desítek kamarádů přes internet či sms
+ Počet občerstvovacích stanic a celkově celého maratonu
+ splnění snu zaběhnout si maraton

- Výsledný čas

Pro pobavení – minimálně ve ¾ myšlenek jsem se po doběhnutí našel J
http://cilichili.cz/blog/99-myslenek-ktere-vam-bezi-hlavou-pri-maratonu/