středa 6. prosince 2017

Winter Skyrace 2017


Winter Skyrace 2017


Je potřeba to tu trochu oživit, když už jsem zde dlouho nenapsal žádný postřeh ze závodu či na nějaké téma....ať už z důvodu, že jsem skoro 4 měsíce marodil přes léto s kotníkem a nebyla prostě ta správná nálada, takže...
Byl pozdní večer první máj. Večerní máj, lásky čas.

No dobře, bylo druhýho prosince a byl čas dalšího skyrace závodu – Winter Skyrace Ještěd 2017.
Jelikož šlo o druhý ročník, tak jse byl zvědavý na porovnání s loňskem, obzvlášť, když byly podobné podmínky jako loni...cca 15-20 cm sněhu, lehce pod nulou, prostě ideální podmínky pro trochu divočiny :)



Registrace je otázkou několika vteřin, jak už jsme na Ještědu zvyklý a ani popletení startovních čísel, kdy na čísle nemáme své jméno, ale jméno někoho jinýho nám nemůže zkazit náladu. Ještě aby jo, vždyť běžím dokonce za chlapa. Byly tací, co běželi za nežnou polovičku :)

Start závodu už taky klasika, rychlých prvních pár metrů a špunt a seřazení do vláčku pod lanovkou směr Skalka. Chvílema by člověk volil i rychlejší tempo, ale aspoň nepřepálí a neutaví se hned v začátku. První občerstvovačku na 3. km rychle probíhám bez zastavení. Ještě se člověk ani nezpotil, tak proč občerstvovat nahodíme „šúsn“ a mydlíme to lehkým klesáním. Občas zapadneme do nějaké bažiny skryté pod sněhem, takže v těchto místech už nemá asi nikdo suché boty...což se tak nějak počítá už hned na startu závodu v horách. Občasné předběhnutí závodníků hlubokým sněhem jen potvrzuje má slova.


Lehké stoupání na Pláně pod Ještědem a za jasného počasí se vydáváme vstříc prvnímu stoupání na Ještěd. K proklínané odbočce směr Ještěd, kterou každoročně asi někdo přehlédne(sám jsem byl ten případ v prvním ročníku) je potřeba se nějak doklouzat. Uježděná cesta je nic moc bez bot s hřebama, takže běh se zde skládá z přeskakování z jedného koleje do druhé a z druhé do hlubokého sněhu.




První stoupání odsýpá rychle a jsme na kamenech, který mě vždy baví svou hravostí. Předbíhám na nich několik lidí a už jsme nahoře. Zde jasná obloha a krásné výhledy, škoda že si je člověk neužije a hned běží zase dolů. Po kamenité cestě se běží díky sněhu mnohem lépe než během jarního závodu. Dobáháme k druhé občerstvovačce, zde pár rozinek, magnesko před druhým stoupáním a můžeme pokračovat.



Druhé stoupání už je v nohách lehce cítit, ale stále se jde celkem v pohodě, takže nakonec zde utíkám skupince a utvářím si vcelku solidní náskok, který vydrží až do cíle.
(Oproti loňskému ročníku jsem jen na tom druhém stoupání nabral nějaých 5 minut k dobru. Zde jsem se loni neuvěřitelně trápil). Na Ještědu nás tentokrát přivítalo už klasické počasí. Nulová viditelnost, vítr, zima, mlha, takže jsem byl jen rád, že jsme hned zase běželi dolů.






Poslední seběh v hlubokém sněhu po sjezdovce byla neuvěřitelná zábava ač seběhy vůbec nemusím. Bylo to teda i tím, že nohy byly stále relativně čerstvé.

2017
2016



V cíli výsledný čas 2:27:12.....v podobných podmínkách o 12 minut lepší než loni a hlavně bez nějaké krize na trati, to byl důvod k radosti. Nakonec 38 místo z nějakých 300 lidí, ale to není tak důležitý jako čas a dobrý pocit a hlavně dodaná motivace do dalšího tréninku.


Délka: 21,5km                                                                                Převýšení: 1400m
Povrch: Sníh, led                                                                            Výsledky: Zde
Záznam trasy:Movescount , Strava

Za fotky díky klukům z raceshots 

pondělí 8. května 2017

Perun SkyMarathon 2017




Perun SkyMarathon 2017 - aneb tvrdá premiéra



Moje pocity pár dní před startem vyjadřoval následující příspěvek.

Zivot je plny vyzev, me ceka jedna tuhle sobotu od 9:30 - PERUN SKYMARATHON - 41km, 3200 nastoupanych metru po Beskydech. Z zadnyho zavodu jsem nemel jeste takovy bobky jako z tohodle. Ano bezel jsem 2x maraton před pár lety, ale po absolutni rovine, coz je neporovnatelny oproti vybehum a sebehum sjezdovek. (Tehdy jsem byl ještě silničář začátečník, zatímco teď silnice opravdu nemám rád, takže se považuji za "horala" začátečníka)

Chtel jsem si dodat trochu optimismu, tak jsem si precetl asi 10 reportazi z minulych let. Skoro vsichni dobihali v naprostych krecich a vycerpani, kdy od puli zavodu premejsleli, jestli to nebude lepsi ukoncit. Dost z nich to nakonec pro zdravotni komplikace opravdu ukoncilo. Ne nadarmo to je jeden z nejtezscich skymarathonu co se kde beha...(Takže optimismu ve mě bylo vskutku na rozdáván :D)

Do toho horecka v poslednim tydnu před Perunem. No uprimne i bez ni bych byl vynervovanej uplne stejne. (Ve výsledku jsem si aspoň odpočinul od běhu, takže mi paradoxně možná i prospěla :-)


Do Oldřichovic přijíždíme den předem, zaregistrujeme se (bohužel moje startovní číslo neztratili, takže se ze závodu už nevykroutím :-) a jedeme se na Javorový Vrch ubytovat. Když vidím jaký převýšení zdoláváme autem a které nás zítra čeká hned na první sjezdovce, tak mě to moc optimismu taky nepřinese. Rychlé ubytování, lehká večeře v podobě těstovin, jedno zdravotní pivko a vzhůru na kutě.
Támhle poběžíme :)

Ráno se probouzíme ještě před budíkem, připravíme si věci do batohu - gely, rozinky, pití, atd...(nakonec samozřejmě většinu věcí člověk ani nepoužije). Snídani už moc nedáme, zcvrklý žaludek s nervozitou udělají své. Na recepci potkáváme rodinku z Bechyně, berou auto a naštěstí nás taky hodí na start. Přiznávám, že šlapat sjezdovku ještě před startem se nám opravdu nechtělo, takže za ten převoz ještě jednou velké DÍKY! :)

Na startu řeším klasicky oblečení, nakonec se rozhoduji si větrovku nebrat. Přeci jen je vcelku teplo, ačkoliv lehce poprchává, no však oni nás ty kopce rychle zahřejou si říkám. Během závodu si říkám, jak dobře jsem udělal, kolikrát mě i to jedno triko přišlo moc :-)

Poslední dodání samých pozitivních informací typu - oproti loňsku je v klesání řeky více vody, nahoře je velká vrstva bahna a jdeme na start.
Klesání z Javorovýho
Foto:Jakub Stryk


Hned po startu první sjezdovka na Javorový. Volím oproti většině vlčáků mírnější tempo, tady se závod rozhodovat nebude a je zbytečný se hned na prvním kilometru odrovnat. Cestou na sjezdovce i dále na trati je spousta lidí, každý povzbuje jak může, což člověk jen kvituje a snaží se poděkovat nebo vyloudit aspoň úsměv. To že ve výsledku pak vypadá jak po obrně je už věc vedlejší :-)  Nahoře míjíme chatu, kde jsme ubytovaní. Představa si jít dáchnout je lákavá, ale rubeme dál krásným seběhem na první občerstvovačku. Kousek musli, trocha ionťáku a jdeme na stoupání na Javorový vrchol. Cesta ubíhá celkem rychle a bez problému. Určitě tomu pomáhá, že stoupáme po lesních cestách a ne přímo po sjezdovce. Po Javorovým vrcholem předcházím Ivana, který má krizi(klobouk dolů jak se z ní nakonec dostal a zamakal :).


Na Javorovým vrcholu je bahna nad kotníky, ale taky zde potkávám Báru, která běží pár stovek metrů se mnou. Během toho prohodíme pár slov a člověk tak nějak zapomene, že ho vlastně začínají bolet nohy. Škoda, že nemohla běžet až do cíle :D

Klesání Řeky před týdnem :-)

To už ale začínáme zase klesat k Řece. Nádherný kamenitý a technický seběh, nic pro člověka co má potíže s kotníky. Letos zde je více vody než obvykle, tak to má grády. na druhé občerstvovačce dávám banán se solí a zapíjím colou a hurá stoupat na sjezdovku na Příslop. Mlha taková, že není vidět člověka 10 metrů přede mnou (což ve výsledku není na škodu, člověk aspoň nevidí co ho čeká a tak pořád doufá, že už bude konec sjezdovky...a ono samozřejmě ještě není ani v polovině :D Cesta do sjezdovky opravdu moc neutíká, na takový kopce v Pardubicích opravdu zvyklý nejsme, takže strategie co nejmenších kroků, ať se pošetří achilovky a rubat kousek po kousku bez zastavení. Čekal jsem, že zde přijde nějaká větší krize,ale nic a už jsme nahoře a točíme pod lanovkou zpět dolů. Lehčí bolesti přicházejí až teď.
Se seběhy mám celkově větší problém a tenhle je echt gold. Zde mě skoro všichni lidi, který jsem předešel do kopce předbíhají nazpět. Radši ale pomalu než si tady odrovnat stehna, na který v sebězích trpím.


Klesání na Řece.
Foto: Lukáš Podolák
Znova občesrtvovačka se stejným menu - banán v soli, kousek musli, cola, trochu iontaku a jdeme na výstup na Šindelnou. Nejdřív lesní cestička, po sléze široká cesta na které dávám půlku magnézka. Zde prohodíme pár slov s matadorem, který běží Peruna potřetí, tak mě říká jak dlouhé stoupání nás ještě čeká. Přichází bahnitá a rovinatější pasáž, kde se dá konečně běžet. No běžet. po nějakých 20 km a 2000 nastoupaných metrech to asi vypadá jak když postřelíte srnu, ale pokus o rychlejší pohyb tam je :-)

Následující seběh se snažím valit co se dá, ale udržujeme si s ostatními stále stejné rozestupy, stehna začínají pěkně pálit, takže je fajn, že dole je občerstvovačka a záminka na chvíli zastavit :-)
Cítím už pěkný hlaďák, takže zde se poněkud zprasím - banán v soli, musli, dva kusy salámu, kelímek ionťáku, dva kelímky coly. Ještě, že nás čeká hned další stoupání nahoru a nemusím se rozběhávat :D Nutno říct, že mě to celkem nakoplo a do stoupání na Ostrý se mě jde na poměry dobře. Opět si s jedním borcem krátíme cestu prohozením pár slov a už nás čeká poslední klesání, které sakra bolí.Zde se dá hodně získat a taky hodně ztratit. Zpočátku jsem druhý případ, ale chvíli před posledním stoupáním nakonec většinu lidí ze "své" skupinky zase dobíhám. Cestou míjím jen pár lidí, kteří mají dost a proháním se kolem nich neuvěřitelným tempem 5:10 na kilometr. Kdejakej zajíc by mohl závidět :D

Před posledním stoupáním si beru druhou půlku magnéska a carbosnack. Rubeme co to jde, cestou potkáváme každou chvíli lidi, kteří nám tvrdí, že už jen kousek (když to slyším už po pátý a stále kopec před náma, tak začínám být lehce nevrlý :D
Další fanoušek, co nám tvrdí, že posledních pár metrů a jsme na rovince a pak nás čeká jen grande finále (Který snad nemůže být horší než sjezdovka na Příslop - to ještě netuším jak budu vyveden z omylu :-)

Na zhruba 300m rovince to už ani s kolegou nezkoušíme rozběhnout, nohy nejdou propnout, pokrčit a grande finále před náma. Po chvilce vidíme lanovku a říkáme si jakej je tam brutální krpál. Ten když obejdeme, tak za zatáčkou bude asi to grande finále - aha, tak ten krpál je grande finále :D

grande finále :-)

Už vím proč se tomu říká grande finále - chvílema mě to přišlo spíš na lana a mačky než na běžecký závod. Snažím se pochodovat stále stejným tempem(které rozhodně není kdovíjak závratné, ale hole mě zde strašně pomáhají.) Každý druhý zde leze po čtyřech. Jedna běžkyně nás upozorňuje, ať si dáme pozor kam dáváme ruce, že je tu spousta zaječích bobků - odvětím jí, že v tuhle chvíli by mě už nevadil ani obří kravinec a rubeme dál). Zvuk muziky a povzbuzování, to je informace, že už to máme za pár.

Posledních pár metrů do cíle :-)
Foto:Lukáš Podolák

Na cílový "rovince" se ještě nechám vyhecovat a předvedu atrapu pokusu o finiš a dokončuji v čase 06:11:15 a na 135 pozici.

Nakonec dokončilo 341 závodníků. Celkem velká "úmrtnost". Někdo pro zranění, někdo pro limit, někdo se nepostavil na start.
Já sakum prdum zbaštil během závodu - 1 magnézko, 1 carbosnack, 2 tabletky Enervit GT Sport.
Před závodem jsem si dával 3 dny po sobě každý den jeden magnesium sport od Enervitu, abych se tím hořčíkem trochu nadupal :-)

K cílovému času těžko něco říct. Na poprvé a na to, že takhle těžký závod jsem nikdy neběžel, tak převládá asi spokojenost. Nutno říct, že v určitých pasážích bych mohl přidat a zkusit atakovat 6 hodin - hlavně v první půlce trati byly velké rezervy - na druhou stanu jsem se bál, že když to rozběhnu rychleji, tak mě pak dojde a pro křeče nedokončím, což jsem rozhodně nechtěl.

Na příští rok máme ale s Perunem nevyřízené účty a minimálně pod 6 hodin se budu chtět stoprocentně dostat. Samozřejmě, že čím víc pod 6 tím líp. No a třeba bude i trochu lehčí trať a nebude tolik bahna :D I když takhle to mělo své kouzlo :-)

Nakonec se asi sluší smeknout před skvělou organizací takového závodu, značení tratě a všeho kolem. Jo a v neposlední řadě za to, že mě opět po vzoru Ještědu opět vytáhli v tombole a mohl jsem si odnést triko od Dynafitu :D

Takže díky za vše, bylo to u vás Beskydech krásný a naviděnou zase příště, třeba i na nějaké delší trase konečně :-)



Délka Závodu - 41.3 km
Počet nastoupaných metrů - 3018 m
Web závodu - Zde
Záznam trasy - Strava , Movescount
Výsledky - Zde
Foto - Raceshots

pondělí 17. dubna 2017

Ještěd Skyrace


Ještěd Skyrace

Běh v horách.Navíc v rámci mistrovstí republiky ve skyrunningu, co víc si člověk může přát. 24km s převýšením přes 1600m musí lákat snad každého. Navíc s limitem závodu 6 hodin, je závod bez problému přístupný i většině hobíků.

Budík naplánován na 6:15. Klasicky se budím už dřív, zabaleno mám už z minulého večera, tak aspoň nemusím spěchat se snídaní.

Po 7 odjíždíme z Pardubic. Až do Jičína cesta utíká podle plánů – v Jičíně odbočím o jeden sjezd dřív (stejně jako v prosinci, když jsem jel na zimní verzi  Ještědu) a koukám, že tam zastavujou policajti. No co, nadýchat nemám co, tak se jich aspoň zeptám na cestu…“Dobrý den, silniční kontrola. …Vše v pořádku a teď nám ještě dýchněte“ ..No aspoň sem se rozdejchal na ty kopce co mě čekají :D
Každopádně jakožto člověku s geniálním orientačním smyslem se mě pak podařilo minout ještě jednu odbočku a místo na Turnov si to mířím na Mladou Boleslav. No co,cca 15 km zajížďka ještě nikoho nezabila a aspoň jsme se podívali do nových míst J

Po deváté už dorážíme na parkoviště pod Ještědem. Klasika – vyzvednutí startovního čísla, pokec se známýma lidma, přestroje, rozběhání, no však to znáte. Jediné co řeším, jestli vzít hole nebo ne. Nakonec se rozhoduji, že to dám bez nich a nakonec to nebyl úplně špatný nápad. Na kamenitém výstupu na Ještěd bych je stejně moc použít nemohl.

Start


Start v 11 a za zvuků AC/DC jdeme na to. Rozbíhám to hodně pomalu, na začátku se rozhodně chleba lámat nebude a už jsme pod Slalomákem – černá sjezdovka vedle skokanských můstků, vypadá dost děsivě. Než se pod ní dostanu, tak elita jí má už skoro za sebou J Místama jsou na sjezdovkách ještě zbytky sněhové nadílky, která stoupání trochu stěžuje, ale v těchto partiích mě skvěle drží boty Salming T2 trail a nedochází snad ani k jednomu podsmýknutí. Nahoře otočku a skoro hned v zápětí sbíháme vedlejší sjezdovku dolů. Zde přichází moje největší krize závodů. Výběhy OK, ale seběhy mě prostě dobře nedělají. No co může přijít po seběhu – další kopec nahoru a pak zase dolů. Tím by se dal vlastně popsat celej závod :D

Zde pro představu, jaký kopec na nás čekal hned po startu :-)

Na první občerstvovačce na pláních si dávám banán,colu a frčím dál. No co psát teď..prostě kopec dolů, kopec nahoru, kopec dolů, stometrová rovinka, kopec nahoru a jsme na druhé občerstvovačce na pláních. Opět jedu na banán a colu a jelikož nás v zápětí čeká první výběh na Ještěd, tak si dávám trochu carbosnacku. Mimochodem na občerstvovačce mají zrovna i nějaké psí cvičení či co. Si tak říkám, že kdyby je pustili, tak by nám to znatelně zlepšilo časy, až bychom před nimi utíkali.
První výběh na Ještěd probíhá celkem v pohodě, daří se mě zde i pár lidí předběhnout nebo spíš možná předšplhat, jen těsně před koncem kde je drobnej štěrk občas uděláte krok nahoru a dva dolů sjedete. Nahoře jsem se rozhlídl po kraji a viděl jsem jen mlhu (kterou jsem měl ale před očima z toho kopce, jinak něco málo vidět bylo :D) No nic, čekat nebudu a šup ho dolů, i když to z kopce bolí. Na třetí občerstvovačce si dávám magnésko,banán a colu a vzhůru na poslední  400m stoupání na nějakých 2km.

1. výšlap na Ještěd

1. výšlap na Ještěd

1. výšlap na Ještěd


Cesta utíká vcelku bez problémů, sem tam nějaká ta mokřina. Do jedný jsem mimochodem zapadl nad kotníky, tak jen koukám, jestli jsem v ní nenechal i čip, ale naštěstí ne. Dvě kila bahna na každý noze je přesně to co v závěrečným stoupání chcete J  Vybíháme z lesa a už vidíme Ještěd. Bohužel nahoře, hodně nahoře a vede k němu strmá cestu. Zde jsem měl při zimním závodě krizi, že jsem si musel i odplivnout, dnes zde krize nepřichází a celkem v pohodě si šplhám nahoru. Občas se povede i nějakého toho závodníka předhonit. Nahoře oproti zimní variantě poslední občerstvovačka s čistou vodou. Díky za ní, po tom kopci se vážně hodí! Dva loky a vzhůru dolů.

Lehce bahnitá cesta :-)

2. výšlap na Ještěd

2. výšlap na Ještěd

Po 23 km s bolavýma nohama se vám celá sjezdovka pod lanovkou úplně sbíhat nechce, ale co se dá dělat. V zimě se dalo aspoň trochu plužit na tom sněhu, teď si to musíme užít se vším všudy. Jak sem se zde ale v zimě hodně trápil a předbíhal mě jeden za druhým, tak dnes se mě daří držet pozici a dole ještě dva lidi předbíhám. Pod sjezdovkou posledních pár metrů a cíl. Výsledný čas 2:46:06 a 85 místo cca z 450 lidí. No je na čem pracovat pro příští roky. Ale na to, že v Pardubicích člověk kopce moc nenatrénuje a na to, že zde byla česká skyrunnerská špička, tak dobrý. J

Vyhrál nakonec Ondra Fejfar, který se nepochopitelně dostal pod dvě hodiny, smekám vše co jde. Druhý Jan Zemaník a třetí Tomáš Lichý. No prostě elita si to krásně rozdělila J

Díky všem podél trati za podporu. Když to šlo, tak se za ní člověk při závodě snažil poděkovat. Ne vždy na to byl dech, takže ať to možná dle výrazů nevypadalo, tak určitě všem strašně pomohla J

Tím závod nekončí, čekáme na vyhlašování a tombolu(protože kdo jinej by v ní mohl vyhrát než já, kterej v ní ještě nikdy nic nevyhrál) :D..Z nebe se začal snášet déšť, takže tím pádem pár lidí odjelo a díky tomu se v tombole dostalo premiérově opravdu i na mě a hned z toho byla výhra v podobě třídenní vstupenky na rock for people. Báječný zakončení báječného dne J

Plusy: Asi zde nebude vypisovat vše, protože by to bylo na několik stránek, takže snad jen díky řediteli a všem dobrovolníkům za to, že pro nás závodníky připravují tak skvělý závod! Plus tedy symbolicky dávám za celý den J

Minusy: Snad jedině,  že by mohli být v cíli aspoň dva stánky na pití (mě osobně to teda nevadilo, stejně jsem čekal na vyhlášení, tak mě bylo jedno jestli čekat chvíli ve frontě nebo kousek od ní), vzhledem k tomu, že ale začalo pršet, tak mohla fronta někoho odladit, ale to byl jen detail.

Délka: 25 km                                                                         Převýšení: 1600m
Povrch: Asfalt                                                                        Výsledky: Zde
Web závodu: Zde
Záznam Trasy:  Strava  movescount

Za foto díky Michaelu Dobiášovi z Trailpointu, Lukáši Podolákovi, klukům z Raceshots.cz, Romanovi Koravskému a dalším.


Takže ještě jednou díky za vše! J

neděle 2. dubna 2017

Křížová desítka

Křížová desítka


Vše začalo již v úterý poslední den registrací, kdy mě něco osvítilo a řeklo mi „Píďo, zaregistruj se ať tam pak nemusíš čekat ve frontě“. Fronta nakonec nebyla, ale registrace na místě vyprodaný, takže neučinit tento krok, tak bych nakonec nezávodil, ale jen fandil v cíli.
Ostatně, když jsem viděl ty klobásky, pivíčka atd., tak bych se s tím asi taky nějak popral :-)

Po jedenácté vyrážíme z Pardubic(ještě jednou díky Michale za odvoz), cestou probíráme běžecké obliga – na kolik to chceš běžet, co tě bolí, co tě nebolí, počasí, dnes to nepůjde atd.. Na místě jsme s dostatečným předstihem vyřizujeme registrace a máme asi půl hodiny na rozběhání. Ideál. Rozklus, abeceda, pár rychlejších rovinek na rozdýchání, no však to znáte. V tom už stojíme připraveni v houfu lidí na startu.

Jelikož to měl být jen testovací závod, ten hlavní mě čeká za 14 dní na Skyrace Ještěd a pak Perun Skymarathon, tak byl plán běžet od prvního kilometru kolem 4:00 min/km a nějak to extra nehrotit. To už tu bylo tolikrát a pak buch a první kilometr za 3:30, to jsem dnes opakovat nechtěl :-)

Start. Na úzké cestičce se to na prvních metrech dost mele, běžíme s Michalem vedle sebe(taky jsme plánovali úplně stejné tempo) a už jsme na prvním kilometru. První kilometr za 3:50, což je pohoda, druhý držíme za 3:52. trochu rychlejší oproti plánu ale co už. Pak přichází jediné mírnější stoupání, otočka a to málo co nastoupal hned zase seběhne, takže v tomto kopeču člověk ani nijak neztratí. I když dost se to zde začíná trhat na menší skupinky. Pro nás co máme v krvi běh po horách to ale nic není :-) Víc mě na trati vadí 3 otočky o 180 stupňů. V té rychlosti, když člověk prudce zastaví, otočí se a zase rozbíhá, tak se mu lehce i zamotá hlava, ale nic dramatického.


V podstatě do 7 km se držíme jedné skupinky stále v tom samém tempu cca 3:55 a ačkoliv je na 1. dubna veliké vedro (nějakých 25 stupňů), tak se běží vcelku pěkně. Po 7 km skupinku opouštím a vydávám se svým tempem dál, protože mě přijde, že skupinka začíná lehce zpomalovat. Lehký vítr trochu znepříjemňuje „sólo jízdu“. Asi 1 km před cílem slyším běžce za mnou, tak lehce zrychluji, ale stále se ho nemůžu zbavit a v tom se mi asi 300m před cílem snaží nastoupit...a ono ejhle, on to Michal :-) To si nemůžu nechat líbit, tak přehodím rychlost na rádoby sprint a nechávám ho za zády (slyším jen přátelské povzbuzení – umři! :D) . Tímto sprintem nakonec překonávám ještě jednoho běžce a jsem v cíli. Čas nakonec 39:28. (na hodinkách 39:26). A tím i vylepšen osobák.(To je ale daný tím, že neběhám vůbec rovinatý desítky :-)

Délka: 10 km                                                                              Převýšení: 50m
Povrch: Asfalt                                                                        Výsledky: Odkaz
Web závodu: Odkaz
Záznam Trasy: Strava   Movescount