Volkswagen Maraton Praha 2014
Základní informace | |||||
Délka:42,195km | Čas: 04:07:59 | ||||
Povrch:Zpev.trasa | Průměrné tempo : 5:53/km | ||||
Web závodu: | Odkaz | Průměrný tep: 150 | |||
Záznam trasy: | Odkaz | Umístění: 3317/10192 |
Vše začalo 25.září 2013,kdy jsem se konečně odhodlal
vyzkoušet maratonskou trať a zaplatil registraci na pražský maraton.
První a zároveň velká komplikace přišla na přelomu ledna a
února, kdy začalo pobolívat pravé tříslo. Běhat či provádět jinou fyzicky náročnější
aktivitu s tím nebylo možné, proto přišel na řadu klidový režim. Po
nějakých 20 dnech vyběhnutí. První kilometry vše v pořádku, ale po 5
kilometru vše na novo, tak přišla na řadu návštěva lékaře a tím vyloučení
tříselné kýly a napsaní rehabilitací a rázových vln. Nutno říct, že ty opravdu
zabraly a ani po maratonu není s tříslem problém (klep, klep, klep). Co
bylo horší, že místo hlavní přípravy jsem nemohl přes 2 měsíce běhat, takže
místo plánovaného času na 3:30:00 nastal nový cíl – přežít.
Do maratonu už moc dní nezbývalo, takže nebyla možnost něco
dotrénovat. Stihl jsem jen pár 8-10 km běhů a jeden delší běh (32km) na
vyzkoušení třísla.
Nastal den D a tím byl sobotní odjezd do Prahy. Po prvním
poznání „soupeřů“ v Expu jsem měl chuť vše zabalit a jet domů J. Nakonec zvítězil
rozum. Startovní balíček vyzvednut, běžecké novinky prohlédnuty a vzhůru na
večeři. K ní jen lehčí pikantnější špagety s jedním pivkem na trávení
J Jinak osobně na nějaké
diety kašlu a běhám na knedlo zelo a další jídla co se najdou v lednici,
jen ke všemu sním strašné množství zeleniny. Žádné běžecké přípravky taky
nevyužívám s vyjímkou Anticrampu od Nutrendu ( hořčíkové kapsle proti
křečím). Ty jsem si vzal v pátek,sobotu i v neděli před závodem po
dvou kusech.
Spát jsem šel kolem 22:30 (ještě jednou díky hostitelce za
ubytování).Ráno budíček v 6:50, lehká snídaně – musli tyčinka a banán,
přelepit bradavky leukoplastí proti rozedření, namazat nohy, třísla vnitřní
stranu stehen vazelínou proti puchýřům a vzájemnému tření a vzhůru na místo dění. Cestou v metru
potkávám běžeckou kolegyni, takže cesta ubíhá rychle a už stojíme na místě. Do
šatny se převlíknout, hodit batoh do úschovny (vše bez čekání) a dojít si
naposled na wc. Zde nastal první problém. U všech toalet byly velké fronty,
které se vůbec neposouvaly, takže nastal plán B a to nají po cestě
z Václaváků na Staromák nějakou hospodu. Po delším hledání se zadařilo a
už nebránilo nic tomu se připojit do koridoru G.
Výstřel, první tóny Vltavy od Bedřicha Smetany, což byl hodně
emotivní zážitek a jdeme na to. Zatím opravdu pouze jdeme, protože had
z běžců byl opravdu dlouhý (startovalo 10 000 běžců).Kolem startu se
had konečně rozbíhá. Po nějakých 400 metrech od startu slyším poprvé svůj fan
club a jejich mohutné podporování (to nejlepší od nich ale teprve přijde).
První kilometry jsou hlavně o tom o nikoho v tý mase nezakopnout než se to
roztrhá. Mezi 2 a 3 kilometrem běžíme přes Karlův most a je to první a zároveň
asi poslední místo, jsem schopen se kochat výhledem. Po nějakých 3,5 km první
osvěžovací stanice (Mattoni a houbičky na zchlazení). Tuto stanici pouze míjím
a pokračujeme dál zatím v tempu kolem 5:30 na minutu. Toto tempo se daří
držet celkem v pohodě do cca 28 kilometru.
Pokračujeme kolem Vltavy
přes nábřeží Edvarda Beneše až k Libeňskému mostu. Na 6 km první
občerstvovací stanice. Na každé se nacházela Mattonka, iontový nápoj,
pomeranče, banány, cukr, sůl, houbička na ochlazení, takže výběr více než
dobrý. Obvykle jsem využíval iontový nápoj a mattoni, zhruba půl na půl a vždy
jsem si vzal kousek banánů či pomeranče na doplnění energie.
S přibývajícím množstvím kilometrů jsem banán asi 2-3 obalil i
v soli, abych jí v těle doplnil. Houbičky na ochlazení hlavy a
zátylku s přibývajícím množstvím uběhnutých km byly samozřejmostí.
Na zhruba 12 kilometru potkávám opět fan club a již
z dálky se nese známá fotbalová melodie s přizpůsobeným textem přímo
pro mou osobu J.
To člověka opět nabudí energií, takže se pár dalších kilometrů běží samo.
Proběhnutí Staromákem a vzhůru podél Vltavy na druhou stranu. Cestou potkávám
protiběžící Anežku Drahotovou a neskutečný co tahle holka dokáže. Probíháme pod
Vyšehradem a vzhůru zpátky k Palackému mostu. Cestou probíháme značkou
půlmaratonu. Na tomto mezičase jsem něco málo přes 2 hodiny.
Na 27 kilometrů přichází první, ale ne nějak vůbec závažná
krize, ta pravá přijde až na 34 kilometru. Před tím mě ale ještě čeká
neuvěřitelné vystoupení povzbuzujících kamarádů. Zhruba na 33 kilometru slyším
už v dálce mohutný řev. Původní domněnka, že jde o moderátora je záhy
zažehnána. To jen kamarádi vytváří v tunelu atmosféru, kterou by záviděly
i balkánské fotbalové a basketbalové týmy! Taky je potřeba říct, že tuto
atmosféru vytváří pro všechny běžce a ne jen pro mě, čímž si vyslouží neskutečné
množství zvednutých palců! Klobouk dolů před nimi!
Na tomto místě odhazuji gel carbosnack, který jsem do teď
nepoužil a rozhodl se, že i přes krizi poběžím na přírodno J. Na 34-35 kilometru
přichází slavná maratonská zeď a nějak nevím co v tu chvíli dělat. Přichází
neskutečný zpomalení, což doprovází křeče v žaludku, nohy a lehká bolest
hlavy. Od této doby nepočítám v hlavě kolik zbývá do cíle, ale kolik zbývá do
dalšího kilometru. Kolem 36 kilometru mě na občerstvovačce předbíhá vodič na 4
hodiny a to už vím ,že je zle neboť čas pod 4 hodiny se nepodaří. Škoda, celý
závod byl rozběhnut na nějakých 3:50:00 do slavné zdi. Zhruba na 40 si
odskakuju k jednomu stromu v parčíku vykonat potřebu (ne že bych tak
nutně potřeboval, ale spíš jsem nějak
nemohl dát a potřeboval si lehce odfrknout). V této době jsem pokračoval i
po občerstvovačce asi 100 metrů v chůzi, krize byla v plné síle a
nebýt všech fandících lidí u trati, asi by se člověk nehecnul a v té chůzi
pokračoval dál. Každým krokem jsem čekal jestli budu zvracet nebo ne, protože
vysílené bylo opravdu velký. To už ale vbíháme do Pařížské ulice a chybí necelý
kilometr do cíle. Zde naposled potkávám své podporovatele, ale už není ani síla
jim pokynout či k nim udělat vůbec nějaký pohyb. To už člověk vidí modrý koberec
a s tušením, že to dá se snaží užívat konec maratonu, ale při těch
problémech to moc nejde. Čas proběhnutí 04:07:59 je zklamání, ale taky důkaz,
že s dvouměsíčním výpadkem a během v podstatě z fleku na víc
není.
Po doběhu přebrání účastnické medaile, folie proti
nachladnutí a flašce pití se svaluji k plotu a 10 minut se mnou nikdo ani
nehne. Poté se snažím přesunout na Václavské náměstí do šatny, ale cestou si
musím ještě na 10 minut sednout neboť křeče ne a ne odejít. Po krátkém
odpočinku už to jde, takže vzhůru do úschovny a do šatny. Opět vše bez čekání.
Vyrytí iniciálů na medaily, což zabralo asi 5 minut a vzhůru za známými.
Následuje vyprávění dojmů, vzájemné komplimenty, přesun na oběd a odjezd do
Pardubic. Tím považuji Maratonský víkend za ukončený J
Příští rok znova, snad už s pořádným tréninkem a hlavně
časem.
Uběhnutým maratonem se posouvá další sen. Vyzkoušet a uběhnout za pár let ultramaraton J
Záznam z garmina:
http://connect.garmin.com/activity/497995799
Uběhnutým maratonem se posouvá další sen. Vyzkoušet a uběhnout za pár let ultramaraton J
Záznam z garmina:
http://connect.garmin.com/activity/497995799
+ Neskutečná podpora vlastních fanoušků podél trati
+ Podpora od cizích fanoušků v průběhu celého maratonu a vůbec celá atmosféra
+ Podpora desítek kamarádů přes internet či sms
+ Počet občerstvovacích stanic a celkově celého maratonu
+ splnění snu zaběhnout si maraton
+ Podpora od cizích fanoušků v průběhu celého maratonu a vůbec celá atmosféra
+ Podpora desítek kamarádů přes internet či sms
+ Počet občerstvovacích stanic a celkově celého maratonu
+ splnění snu zaběhnout si maraton
- Výsledný čas
Pro pobavení – minimálně ve ¾ myšlenek jsem se po doběhnutí
našel J
http://cilichili.cz/blog/99-myslenek-ktere-vam-bezi-hlavou-pri-maratonu/
http://cilichili.cz/blog/99-myslenek-ktere-vam-bezi-hlavou-pri-maratonu/
Věrní podporovatelé :-))
Žádné komentáře:
Okomentovat