Vyking trail aneb jak jsem to dvakrát zakufroval
Délka: 21,1 km (já 27,05km) Čas: 02:38:22
Povrch:Lesní cesty,skály,náročný terén Průměrné tempo : 5:50 min/km
Web závodu: Odkaz
Záznam trasy: Odkaz
První ročník Vyking trailu se konal v místech Svratky,kde
to mám tuze rád hlavně v zimě.Bývají zde parádní podmínky pro běžky a
hlavně opravdu nádherná příroda. Letos se konaly dva závody Vyking trailu a to
na maratonské a půlmaratonské trati a zároveň se konal několikátý ročník vyking
krosu na tratích 5 a 10 km.
Po shlédnutí mapy cca 14 dní dal najevo, že trať povede přes
všechny zdejší perly jako například Devět Skal, Milovské perníčky, Křižánky
atd. První pro mě problém nastává, když se dozvídám, že se poběží podle mapy. V podstatě
takový zjednodušený orientační běh. Už tehdy jsem tušil problémy, které nakonec
opravdu přišly J
Na místo dorážíme s Mařkou cca hodinu a půl před
startem a nevítá nás zrovna přijatelné počasí. Teplotu 5 stupňů a drobné
mrholení by člověk přežil, ale vítr přes 40 km/hod byl vskutku nepříjemný.
Naštěstí v lesích moc silně nefoukalo a na volných pláních to člověk
překousl. Po nutné registraci, mírném rozcvičení se blížíme ke startu. Ještě
pár nezbytných informací k vysvětlení trati. Zejména informace, že na
první kontrole se trať rozděluje na půlmaratonskou a maratonskou se později
jevila jako důležitá informace.
Výstřel. Start. První kilometry se běží z kopce, ale
vzhledem k tomu, že na trati je to samý kámen, kořen, skála, tak člověk
pokud nechce přijít k úhoně nemůže naplno projevit svoji celou rychlostní
složku. V takovém prostředí se běží krásně a nakonec i to tempo je poměrně
slušné. V tom přibíháme na první kontrolu, kde člověk ztrácí chvíli času
ražením. Přeci jen se běželo ještě ve skupinkách a byly zde jen jedny kleště. Hlavně
se tady rozděluje trať jak nám bylo před startem vysvětleno. Škoda, že si na to
člověk nevzpomněl J
Ať už tím, že běžím dále za skupinkou lidí nebo tím, že se mě líbil vcelku
prudký seběh dolů se vydávám na maratonskou trať. Po seběhnutí celého kopce cca
750 m koukám do mapy a zjišťuji problém, jsem na špatné trati, takže mě nezbývá
než celých 750 m prudkého kopce vyběhnout zpět. Tím samozřejmě člověk ztrácí
spoustu času a hlavně sil.
Dobíhám zpátky ke kontrole a zde zrovna razí do mapy
spolubojovnice Mařka. Prohodíme pár slov a úprkem se snahou dohnat co nejvíc
ztracených chvil se vydávám už na správnou trať. Naštěstí zde vždy v dálce
vidím alespoň jednoho běžce, takže nemusím moc řešit v těchto místech
mapu. Trať je v této části hodně kamenitá, takže stahování náskoku a
předbíhání lidí nejde tak rychle. Přesto na dalších 5 km, které vedou přes
Křižánky předbíhám postupně 10-15 lidí. Nevýhoda v tom, když člověk někoho
předběhne je ta, že pak musí spolupracovat daleko víc s mapou, aby věděl
kudy běžet.
S blížícím prudkým stoupáním mě je jasný, že se blížíme
k devíti skalám-nejvyššímu bodu na trati a zároveň k druhé kontrole a
jediné občerstvovačce. Trať je zde tak prudká a kamenitá, že běžet se opravdu
nedá, takže snad všichni volí rychlochůzi. To už jsme na občerstvovačce, kde je
připraven košík s banánama, pomerančema, rozinkama a tabulkou čokolády.
Teplého času zde už moc nebylo, ale byla zde i možnost nabrání vody ze
studánky.
Na další kontrolu se dostáváme brzy. Říkám si jak trať
krásně ubíhá, ztrátu jak jsem celkem dohnal, když vbíháme na pole, kde za prvé
solidně fouká protivítr a hlavně je zde místo s podmáčenou plouchou přes
celou trať. Oběhnout to nebylo moc kudy, tak se vydáváme přes. V tom se
zabořím po kotníky do míchanice vody a bahna. Noha si začne v botě hned
krásně čvachtat. Nic příjemnýho v tom skoro zimním počasí. V těchto místech
dobíhám a předbíhám 4-člennou skupinu lidí a to už se dostáváme do pro mě
kritického místa. Křižovatka, automaticky běžíme společně s jedním běžcem
směrem, kterým si myslíme, že je správný a za námi pár dalších lidí. Přidávám
na tempu a skupince se vzdaluju. Nikdo přede mnou, takže studování mapy je opět
na mě. Běžet po žluté turistické stezce se jeví v pohodě. Další prudké
stoupání. Říkám si, že to se asi budeme pomalu blížit k cíli, kde má
stoupání být. Omyl. Jsme zpět kousek u devíti skal aneb 2,5 km do prudkého
kopce zbytečně a hlavně šance na jakýkoliv slušný čas.
Obracím se a běžím zpět. Po asi 100 metrech potkávám běžce,
kteří udělali stejnou chybu. Společně se bavíme, kde jsme udělali chybu. Nikam
se už neženeme, rychleji vyklusáváme a užíváme přírodu. Dostáváme se na krizové
místo, kde se tentokrát vydáváme už správným směrem a dobíháme do Svratky, přes
náměstí směr zámeček Karlštejn, kde byl
start i cíl. V tom nás do očí a nohou bouchne poslední za to hodně výživný
kopec. Alespoň, že vede kolem golfového hřiště a je na co se dívat. Nakonec se
přes všechno utrpení dostáváme do cíle. S časem přes 2,5 hodiny, s 6 kilometry
naběhanými navíc a se spousty zbytečně nastoupenými kilometry.
To nic nemění na tom, že závod, atmosféra a trať to byla
vskutku nádherná. Že se v mém případě závod mění spíš na kvalitní horský
trénink je vedlejší neboť jak se říká, když nejde o zdraví, jde o ….. . To
dokumentuje i sanita v cíli, která odváží jednu závodnici dle ostatních s vyvrtnutým
kotníkem, tak snad vše dobře dopadlo.
Příští rok určitě znova, pokud se bude závod konat. Všem kdo
má rád horské či běhy v přírodě tento závod doporučuji. Je zde i na výběr
ze všech délek trati. Jen bacha pro ty kdo má problémy s orientací v terénu,
aby místo maratonu neběžel nakonec ultramaraton J
Mapa trasy
Stoupání na Devět skal
Foto od Mařky a Tj maraton Svratka.
Žádné komentáře:
Okomentovat