pondělí 8. května 2017

Perun SkyMarathon 2017




Perun SkyMarathon 2017 - aneb tvrdá premiéra



Moje pocity pár dní před startem vyjadřoval následující příspěvek.

Zivot je plny vyzev, me ceka jedna tuhle sobotu od 9:30 - PERUN SKYMARATHON - 41km, 3200 nastoupanych metru po Beskydech. Z zadnyho zavodu jsem nemel jeste takovy bobky jako z tohodle. Ano bezel jsem 2x maraton před pár lety, ale po absolutni rovine, coz je neporovnatelny oproti vybehum a sebehum sjezdovek. (Tehdy jsem byl ještě silničář začátečník, zatímco teď silnice opravdu nemám rád, takže se považuji za "horala" začátečníka)

Chtel jsem si dodat trochu optimismu, tak jsem si precetl asi 10 reportazi z minulych let. Skoro vsichni dobihali v naprostych krecich a vycerpani, kdy od puli zavodu premejsleli, jestli to nebude lepsi ukoncit. Dost z nich to nakonec pro zdravotni komplikace opravdu ukoncilo. Ne nadarmo to je jeden z nejtezscich skymarathonu co se kde beha...(Takže optimismu ve mě bylo vskutku na rozdáván :D)

Do toho horecka v poslednim tydnu před Perunem. No uprimne i bez ni bych byl vynervovanej uplne stejne. (Ve výsledku jsem si aspoň odpočinul od běhu, takže mi paradoxně možná i prospěla :-)


Do Oldřichovic přijíždíme den předem, zaregistrujeme se (bohužel moje startovní číslo neztratili, takže se ze závodu už nevykroutím :-) a jedeme se na Javorový Vrch ubytovat. Když vidím jaký převýšení zdoláváme autem a které nás zítra čeká hned na první sjezdovce, tak mě to moc optimismu taky nepřinese. Rychlé ubytování, lehká večeře v podobě těstovin, jedno zdravotní pivko a vzhůru na kutě.
Támhle poběžíme :)

Ráno se probouzíme ještě před budíkem, připravíme si věci do batohu - gely, rozinky, pití, atd...(nakonec samozřejmě většinu věcí člověk ani nepoužije). Snídani už moc nedáme, zcvrklý žaludek s nervozitou udělají své. Na recepci potkáváme rodinku z Bechyně, berou auto a naštěstí nás taky hodí na start. Přiznávám, že šlapat sjezdovku ještě před startem se nám opravdu nechtělo, takže za ten převoz ještě jednou velké DÍKY! :)

Na startu řeším klasicky oblečení, nakonec se rozhoduji si větrovku nebrat. Přeci jen je vcelku teplo, ačkoliv lehce poprchává, no však oni nás ty kopce rychle zahřejou si říkám. Během závodu si říkám, jak dobře jsem udělal, kolikrát mě i to jedno triko přišlo moc :-)

Poslední dodání samých pozitivních informací typu - oproti loňsku je v klesání řeky více vody, nahoře je velká vrstva bahna a jdeme na start.
Klesání z Javorovýho
Foto:Jakub Stryk


Hned po startu první sjezdovka na Javorový. Volím oproti většině vlčáků mírnější tempo, tady se závod rozhodovat nebude a je zbytečný se hned na prvním kilometru odrovnat. Cestou na sjezdovce i dále na trati je spousta lidí, každý povzbuje jak může, což člověk jen kvituje a snaží se poděkovat nebo vyloudit aspoň úsměv. To že ve výsledku pak vypadá jak po obrně je už věc vedlejší :-)  Nahoře míjíme chatu, kde jsme ubytovaní. Představa si jít dáchnout je lákavá, ale rubeme dál krásným seběhem na první občerstvovačku. Kousek musli, trocha ionťáku a jdeme na stoupání na Javorový vrchol. Cesta ubíhá celkem rychle a bez problému. Určitě tomu pomáhá, že stoupáme po lesních cestách a ne přímo po sjezdovce. Po Javorovým vrcholem předcházím Ivana, který má krizi(klobouk dolů jak se z ní nakonec dostal a zamakal :).


Na Javorovým vrcholu je bahna nad kotníky, ale taky zde potkávám Báru, která běží pár stovek metrů se mnou. Během toho prohodíme pár slov a člověk tak nějak zapomene, že ho vlastně začínají bolet nohy. Škoda, že nemohla běžet až do cíle :D

Klesání Řeky před týdnem :-)

To už ale začínáme zase klesat k Řece. Nádherný kamenitý a technický seběh, nic pro člověka co má potíže s kotníky. Letos zde je více vody než obvykle, tak to má grády. na druhé občerstvovačce dávám banán se solí a zapíjím colou a hurá stoupat na sjezdovku na Příslop. Mlha taková, že není vidět člověka 10 metrů přede mnou (což ve výsledku není na škodu, člověk aspoň nevidí co ho čeká a tak pořád doufá, že už bude konec sjezdovky...a ono samozřejmě ještě není ani v polovině :D Cesta do sjezdovky opravdu moc neutíká, na takový kopce v Pardubicích opravdu zvyklý nejsme, takže strategie co nejmenších kroků, ať se pošetří achilovky a rubat kousek po kousku bez zastavení. Čekal jsem, že zde přijde nějaká větší krize,ale nic a už jsme nahoře a točíme pod lanovkou zpět dolů. Lehčí bolesti přicházejí až teď.
Se seběhy mám celkově větší problém a tenhle je echt gold. Zde mě skoro všichni lidi, který jsem předešel do kopce předbíhají nazpět. Radši ale pomalu než si tady odrovnat stehna, na který v sebězích trpím.


Klesání na Řece.
Foto: Lukáš Podolák
Znova občesrtvovačka se stejným menu - banán v soli, kousek musli, cola, trochu iontaku a jdeme na výstup na Šindelnou. Nejdřív lesní cestička, po sléze široká cesta na které dávám půlku magnézka. Zde prohodíme pár slov s matadorem, který běží Peruna potřetí, tak mě říká jak dlouhé stoupání nás ještě čeká. Přichází bahnitá a rovinatější pasáž, kde se dá konečně běžet. No běžet. po nějakých 20 km a 2000 nastoupaných metrech to asi vypadá jak když postřelíte srnu, ale pokus o rychlejší pohyb tam je :-)

Následující seběh se snažím valit co se dá, ale udržujeme si s ostatními stále stejné rozestupy, stehna začínají pěkně pálit, takže je fajn, že dole je občerstvovačka a záminka na chvíli zastavit :-)
Cítím už pěkný hlaďák, takže zde se poněkud zprasím - banán v soli, musli, dva kusy salámu, kelímek ionťáku, dva kelímky coly. Ještě, že nás čeká hned další stoupání nahoru a nemusím se rozběhávat :D Nutno říct, že mě to celkem nakoplo a do stoupání na Ostrý se mě jde na poměry dobře. Opět si s jedním borcem krátíme cestu prohozením pár slov a už nás čeká poslední klesání, které sakra bolí.Zde se dá hodně získat a taky hodně ztratit. Zpočátku jsem druhý případ, ale chvíli před posledním stoupáním nakonec většinu lidí ze "své" skupinky zase dobíhám. Cestou míjím jen pár lidí, kteří mají dost a proháním se kolem nich neuvěřitelným tempem 5:10 na kilometr. Kdejakej zajíc by mohl závidět :D

Před posledním stoupáním si beru druhou půlku magnéska a carbosnack. Rubeme co to jde, cestou potkáváme každou chvíli lidi, kteří nám tvrdí, že už jen kousek (když to slyším už po pátý a stále kopec před náma, tak začínám být lehce nevrlý :D
Další fanoušek, co nám tvrdí, že posledních pár metrů a jsme na rovince a pak nás čeká jen grande finále (Který snad nemůže být horší než sjezdovka na Příslop - to ještě netuším jak budu vyveden z omylu :-)

Na zhruba 300m rovince to už ani s kolegou nezkoušíme rozběhnout, nohy nejdou propnout, pokrčit a grande finále před náma. Po chvilce vidíme lanovku a říkáme si jakej je tam brutální krpál. Ten když obejdeme, tak za zatáčkou bude asi to grande finále - aha, tak ten krpál je grande finále :D

grande finále :-)

Už vím proč se tomu říká grande finále - chvílema mě to přišlo spíš na lana a mačky než na běžecký závod. Snažím se pochodovat stále stejným tempem(které rozhodně není kdovíjak závratné, ale hole mě zde strašně pomáhají.) Každý druhý zde leze po čtyřech. Jedna běžkyně nás upozorňuje, ať si dáme pozor kam dáváme ruce, že je tu spousta zaječích bobků - odvětím jí, že v tuhle chvíli by mě už nevadil ani obří kravinec a rubeme dál). Zvuk muziky a povzbuzování, to je informace, že už to máme za pár.

Posledních pár metrů do cíle :-)
Foto:Lukáš Podolák

Na cílový "rovince" se ještě nechám vyhecovat a předvedu atrapu pokusu o finiš a dokončuji v čase 06:11:15 a na 135 pozici.

Nakonec dokončilo 341 závodníků. Celkem velká "úmrtnost". Někdo pro zranění, někdo pro limit, někdo se nepostavil na start.
Já sakum prdum zbaštil během závodu - 1 magnézko, 1 carbosnack, 2 tabletky Enervit GT Sport.
Před závodem jsem si dával 3 dny po sobě každý den jeden magnesium sport od Enervitu, abych se tím hořčíkem trochu nadupal :-)

K cílovému času těžko něco říct. Na poprvé a na to, že takhle těžký závod jsem nikdy neběžel, tak převládá asi spokojenost. Nutno říct, že v určitých pasážích bych mohl přidat a zkusit atakovat 6 hodin - hlavně v první půlce trati byly velké rezervy - na druhou stanu jsem se bál, že když to rozběhnu rychleji, tak mě pak dojde a pro křeče nedokončím, což jsem rozhodně nechtěl.

Na příští rok máme ale s Perunem nevyřízené účty a minimálně pod 6 hodin se budu chtět stoprocentně dostat. Samozřejmě, že čím víc pod 6 tím líp. No a třeba bude i trochu lehčí trať a nebude tolik bahna :D I když takhle to mělo své kouzlo :-)

Nakonec se asi sluší smeknout před skvělou organizací takového závodu, značení tratě a všeho kolem. Jo a v neposlední řadě za to, že mě opět po vzoru Ještědu opět vytáhli v tombole a mohl jsem si odnést triko od Dynafitu :D

Takže díky za vše, bylo to u vás Beskydech krásný a naviděnou zase příště, třeba i na nějaké delší trase konečně :-)



Délka Závodu - 41.3 km
Počet nastoupaných metrů - 3018 m
Web závodu - Zde
Záznam trasy - Strava , Movescount
Výsledky - Zde
Foto - Raceshots

Žádné komentáře:

Okomentovat