pondělí 17. listopadu 2014

Vyking trail aneb jak jsem to dvakrát zakufroval


Vyking trail aneb jak jsem to dvakrát zakufroval

Délka: 21,1 km (já 27,05km)                               Čas: 02:38:22
Povrch:Lesní cesty,skály,náročný terén               Průměrné tempo : 5:50 min/km
Web závodu: Odkaz
Záznam trasy: Odkaz

                        Převýšení trati

První ročník Vyking trailu se konal v místech Svratky,kde to mám tuze rád hlavně v zimě.Bývají zde parádní podmínky pro běžky a hlavně opravdu nádherná příroda. Letos se konaly dva závody Vyking trailu a to na maratonské a půlmaratonské trati a zároveň se konal několikátý ročník vyking krosu na tratích 5 a 10 km.

Po shlédnutí mapy cca 14 dní dal najevo, že trať povede přes všechny zdejší perly jako například Devět Skal, Milovské perníčky, Křižánky atd. První pro mě problém nastává, když se dozvídám, že se poběží podle mapy. V podstatě takový zjednodušený orientační běh. Už tehdy jsem tušil problémy, které nakonec opravdu přišly J

Na místo dorážíme s Mařkou cca hodinu a půl před startem a nevítá nás zrovna přijatelné počasí. Teplotu 5 stupňů a drobné mrholení by člověk přežil, ale vítr přes 40 km/hod byl vskutku nepříjemný. Naštěstí v lesích moc silně nefoukalo a na volných pláních to člověk překousl. Po nutné registraci, mírném rozcvičení se blížíme ke startu. Ještě pár nezbytných informací k vysvětlení trati. Zejména informace, že na první kontrole se trať rozděluje na půlmaratonskou a maratonskou se později jevila jako důležitá informace.

Výstřel. Start. První kilometry se běží z kopce, ale vzhledem k tomu, že na trati je to samý kámen, kořen, skála, tak člověk pokud nechce přijít k úhoně nemůže naplno projevit svoji celou rychlostní složku. V takovém prostředí se běží krásně a nakonec i to tempo je poměrně slušné. V tom přibíháme na první kontrolu, kde člověk ztrácí chvíli času ražením. Přeci jen se běželo ještě ve skupinkách a byly zde jen jedny kleště. Hlavně se tady rozděluje trať jak nám bylo před startem vysvětleno. Škoda, že si na to člověk nevzpomněl J Ať už tím, že běžím dále za skupinkou lidí nebo tím, že se mě líbil vcelku prudký seběh dolů se vydávám na maratonskou trať. Po seběhnutí celého kopce cca 750 m koukám do mapy a zjišťuji problém, jsem na špatné trati, takže mě nezbývá než celých 750 m prudkého kopce vyběhnout zpět. Tím samozřejmě člověk ztrácí spoustu času a hlavně sil.

Dobíhám zpátky ke kontrole a zde zrovna razí do mapy spolubojovnice Mařka. Prohodíme pár slov a úprkem se snahou dohnat co nejvíc ztracených chvil se vydávám už na správnou trať. Naštěstí zde vždy v dálce vidím alespoň jednoho běžce, takže nemusím moc řešit v těchto místech mapu. Trať je v této části hodně kamenitá, takže stahování náskoku a předbíhání lidí nejde tak rychle. Přesto na dalších 5 km, které vedou přes Křižánky předbíhám postupně 10-15 lidí. Nevýhoda v tom, když člověk někoho předběhne je ta, že pak musí spolupracovat daleko víc s mapou, aby věděl kudy běžet.
S blížícím prudkým stoupáním mě je jasný, že se blížíme k devíti skalám-nejvyššímu bodu na trati a zároveň k druhé kontrole a jediné občerstvovačce. Trať je zde tak prudká a kamenitá, že běžet se opravdu nedá, takže snad všichni volí rychlochůzi. To už jsme na občerstvovačce, kde je připraven košík s banánama, pomerančema, rozinkama a tabulkou čokolády. Teplého času zde už moc nebylo, ale byla zde i možnost nabrání vody ze studánky.

Na další kontrolu se dostáváme brzy. Říkám si jak trať krásně ubíhá, ztrátu jak jsem celkem dohnal, když vbíháme na pole, kde za prvé solidně fouká protivítr a hlavně je zde místo s podmáčenou plouchou přes celou trať. Oběhnout to nebylo moc kudy, tak se vydáváme přes. V tom se zabořím po kotníky do míchanice vody a bahna. Noha si začne v botě hned krásně čvachtat. Nic příjemnýho v tom skoro zimním počasí. V těchto místech dobíhám a předbíhám 4-člennou skupinu lidí a to už se dostáváme do pro mě kritického místa. Křižovatka, automaticky běžíme společně s jedním běžcem směrem, kterým si myslíme, že je správný a za námi pár dalších lidí. Přidávám na tempu a skupince se vzdaluju. Nikdo přede mnou, takže studování mapy je opět na mě. Běžet po žluté turistické stezce se jeví v pohodě. Další prudké stoupání. Říkám si, že to se asi budeme pomalu blížit k cíli, kde má stoupání být. Omyl. Jsme zpět kousek u devíti skal aneb 2,5 km do prudkého kopce zbytečně a hlavně šance na jakýkoliv slušný čas.

Obracím se a běžím zpět. Po asi 100 metrech potkávám běžce, kteří udělali stejnou chybu. Společně se bavíme, kde jsme udělali chybu. Nikam se už neženeme, rychleji vyklusáváme a užíváme přírodu. Dostáváme se na krizové místo, kde se tentokrát vydáváme už správným směrem a dobíháme do Svratky, přes náměstí směr zámeček Karlštejn, kde  byl start i cíl. V tom nás do očí a nohou bouchne poslední za to hodně výživný kopec. Alespoň, že vede kolem golfového hřiště a je na co se dívat. Nakonec se přes všechno utrpení dostáváme do cíle. S časem přes 2,5 hodiny, s 6 kilometry naběhanými navíc a se spousty zbytečně nastoupenými kilometry.

To nic nemění na tom, že závod, atmosféra a trať to byla vskutku nádherná. Že se v mém případě závod mění spíš na kvalitní horský trénink je vedlejší neboť jak se říká, když nejde o zdraví, jde o ….. . To dokumentuje i sanita v cíli, která odváží jednu závodnici dle ostatních s vyvrtnutým kotníkem, tak snad vše dobře dopadlo.


Příští rok určitě znova, pokud se bude závod konat. Všem kdo má rád horské či běhy v přírodě tento závod doporučuji. Je zde i na výběr ze všech délek trati. Jen bacha pro ty kdo má problémy s orientací v terénu, aby místo maratonu neběžel nakonec ultramaraton J

Mapa trasy

Stoupání na Devět skal


Foto od Mařky a Tj maraton Svratka.




Žádné komentáře:

Okomentovat